„Děcka, mám nápad!“ zvolala jsem s takovým nadšením, že se na mě některé děti podívaly trochu podezíravě. Ovšem to mé nadšení, ani jiskřičky v očích neuhasilo a pokračovala jsem dál: „Uděláme článek o nejlepších knihách, které jste v roce 2016 přečetli!“ Bingo! Poznala jsem, že tenhle nápad je zaujal, proto jsem horlivě pokračovala: „Každý vybere jednu TOP knihu a stručně napíše, proč zvolil právě tuhle.“ Zděšení. Ano, zděšení. „Paní učitelko, jako jenom jednu? To bude ale strašně těžké!“ Aha, tak odtud vítr vane. „No, tak kdybyste měli problém, můžete vybrat i dvě, maximálně tři.“ To je mírně uklidnilo, přesto jsem viděla, jak začínají přemýšlet… A jak to dopadlo? Všichni vybrali tři knihy se slovy: „Je strašně těžké vybrat jen tři knihy…“
Baru a její nejlepší knihy roku 2016
Sůl moře (Ruta Sepetys)
Jestli existuje nějaká kniha, která mi i po letech proběhne hlavou jako jedna z prvních, když mi někdo položí tu pro mě ne příliš oblíbenou konverzační otázku na téma „nejoblíbenější kniha“, pak to dozajisté bude Sůl moře. Tento srdceryvný a drsný román se mi v myšlenkách toulal ještě dlouho po dočtení, a když jsem knihu zaklapla, měla jsem a stále mám ten pocit, že jsem právě dočetla tu nejsmutnější a zároveň nejkrásnější knihu mého života. Tenhle příběh se mi zaryl pod kůži – protože je drsný a nemilosrdný, protože je smutný, protože je o naději a lásce a smrti, protože vypráví bez přetvářek, protože je pravdivý a upřímný. Sůl moře je vyprávěním o válce, ztracených a znovunalezených lidech, nadějích a prohrách. A od tohohle roku je zkrátka moje, bez komentářů.
Spočítej hvězdy (Lois Lowry)
Spočítej hvězdy je má srdcová záležitost. Taková malá milá knížka na první pohled, skrývající v sobě daleko, předaleko víc. Je to příběh dívající se na válku dětskýma očima, plný nádherných myšlenek o odvaze a hrdosti, pocitů strachu a radosti z maličkostí, příběh o síle přátelství, odvaze, riscích a lidskosti. Tahle kniha se pro mne stala jakousi krátkou, avšak významnou a nevymazatelnou pasáží. A já bych ji mohla číst pořád. Dokola a dokola.
Aristoteles a Dante (Benjamin Alire Sáenz)
Vyprávění o Aristotelovi a Dantem pro mne bylo velikým překvapením. Na zamilované romány o dospívajících moc nejsem. Ale takhle kniha, byť ano, je to zamilovaný román o dospívajících, v sobě měla určité osobní kouzlo. Nemám k tomu moc co říct, musíte si tuhle knihu přečíst, abyste pochopili smysl tohohle typu nadšení. Celičký tento příběh je z větší části postaven na postavách a jejich pocitech, dumání nad životem dospívajících lidí, kteří se snaží najít smysl svého bytí, a strohých dialozích, ve kterých se snažíte najít nějakou skrytou metaforu, která tam vlastně v mnoha případech ani není. Nedá se s určitostí říct, že by to bylo nějaké kvalitní dílo – ale je čtivé, pocitově velmi výstižně napsané a něco vám předá – jestli to bude smysl života, nebo prostě jen postřeh, že jsme vlastně všichni hloupí, to už nechám na vašem uvážení.
Eli a její nejlepší knihy roku 2016
Pod kamennou střechou (Jean Marie Auel)
Je neuvěřitelné, kolik toho do sebe dokázal pojmout prostý příběh z doby kamenné. Jak vzdálení a jak blízcí zároveň nám byli naši předci. Okouzlila mě mistrovsky popsaná řeč těla i řeč jako taková – co všechno může znamenat slovo? Nezpochybnitelná víra, význam přikládaný síle a čistotě těla i duše, vděčnost především za dar života a všudypřítomný tajemný duchovní svět ve mně vzbuzovali posvátnou úctu, někdy až bázeň a strach, jindy pocit klidu a jistoty. Tuto knížku považuji za opravdové veledílo a určitě se k ní ještě někdy ráda vrátím.
Rozkaz (Leena Lander)
Nejen kvůli strhujícímu, napínavému ději se spoustou skrytých emocí, ale hlavně proto, že mi naprosto vyhovoval autorčin styl psaní. Nejedná se o nic veselého. Jak by taky mohlo, když jde o občanskou válku, kde lidská krutost nezná mezí? Na této knížce se mi líbila také odhodlanost a svérázné charaktery hlavních postav. Chvíli mi trvalo, než jsem se v ději plně zorientovala, protože v knize je zároveň vyprávěno několik příběhů různých osob odehrávajících se v různých dobách na různých místech. Ale přesto do sebe jednotlivé části postupně zapadají a vytváří jeden celek zahalený do mlhavé pochmurné roušky, která nás i přes svou hrozivost něčím přitahuje.
Eragon (Christopher Paolini)
Eragona zná téměř každý a myslím, že nejen mě dokázal nadchnout úplně po všech stránkách. Mě navíc velmi potěšilo, že jsem v této knize našla odpovědi na některé z otázek, které jsem si dříve sama kladla.
Viky a její nejlepší knihy roku 2016
Nástroje smrti: Město z kostí (Cassandra Clare)
„Potřebuješ vědět jen jedno: všechny ty pohádky a příběhy, co jsi slýchávala jako malá, jsou pravda.“
Nedokázala jsem se odtrhnout! Nejprve mě zaujal její název (ostatně názvy všech knih z této série zní trochu brutálněji), potom mě strhl celý ten příběh a perfektní postavy a zápletky, které mě nepřestaly bavit po celou dobu, co jsem tuto sérii četla. Řekla bych, že je to dokonalý mix akce, romantiky a ironického - občas i sarkastického – humoru. Když k tomu přidáte perfektně promyšlený svět stínů, který se skrývá uvnitř toho našeho… Nemám slov!
Série: The Hunger Games (Suzanne Collins)
„Budou tě chtít zabít, políbit nebo být jako ty.“
Líbil se mi celý nápad hladových her i to, že je plná akce od začátku až do konce. I když mi některé části přišly trochu zdlouhavé, kniha mě hodně bavila… Je plná okamžiků, ze kterých se mi tajil dech, a nepředvídatelných zápletek. Čtení této série byl pro mě zážitek.
Selekce (Kiera Cass)
„Přátelé si drž u těla, nepřátelé ještě blíž.“
Líbilo se mi, jak autorka oživila takovou tu „princeznovskou klasiku“ a dala do ní to opravdové napětí, které mě u knížky drželo a nepustilo. I přesto, že jsem kolikrát nemohla vystát Ameriku a její tvrdohlavost, to drama a ta romantika s tou, i když skoro minimální akcí, mě donutila jí vše odpustit.
Olivka a její nejlepší knihy roku 2016
Dcera a Šťastně až navěky (Kiera Cass)
Ano vím, že to není jedna kniha. Ale je od jednoho autora a ze stejné série, takže si myslím, že nevadí, když jí v tomhle hodnocení budu brát jako jednu knihu. A proč je tedy na prvním místě? Určitě za to může styl psaní Kiery Cassové, který mě ve všech jejích knihách vždy od první do poslední stránky neuvěřitelně vtahuje do děje. A pak je to určitě tím, že velmi ráda utíkám od reality do světa plného šatů, princů a princezen, šťastných konců navěky. A samozřejmě ta naprosto úchvatná obálka…
P. S. Stále Tě miluju (Jenny Han)
Tento rok jsem se hodně oprostila od dobrodružných a akčních knih, které jsem jinak tak ráda četla, a vrhla jsem se do vod romantiky (už zním jako Rosamunde Pilcher). Kniha na druhém místě je tedy rovněž romantika. Hlavní důvod toho, proč je kniha na druhém místě, je jednoduchý: hlavní hrdinka. Lara Jean mi byla ze všech hrdinek knih, co jsem kdy četla, úplně nejblíž. Uměla jsem se do ní skvěle vcítit a chápala jsem všechna její rozhodnutí (i ta méně dobrá).
Pomsta a rozbřesk (Reneé Ahdieh)
A romantika do třetice všeho dobrého. Proč se mi líbila tato kniha, je myslím jasné. Podle mě její podobnost se Selekcí přímo bije do očí. Obě hlavní hrdinky se nedobrovolně vydávají do luxusu plného paláce, kde se mají pokusit získat srdce prince. Obě také mají doma své lásky, které v polovině knihy přijedou získat zpět jejich srdce (a uchránit se před netvorem). Obě hrdinky jsou v tu dobu už ale zamilované do svého prince, který ale vůbec není tak špatný, jak si prve myslely. Samozřejmě, že za čtivost knihy nemůže podobnost s mou oblíbenou sérii, ale spisovatelský talent Renée Ahdiehové.
Valča a její nejlepší knihy roku 2016
Harry Potter a prokleté dítě (J., K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne)
Harry Potter a prokleté dítě je jediná knížka, která mě dokázala rozesmát a hned poté i rozplakat. Je velmi zajímavé, že celá kniha je napsána jako divadelní hra. Nic podobného jsem prozatím ještě nečetla. V neposlední řadě mne zaujalo grafické zpracování obálky, je to velmi jednoduchý nápad, avšak vizuálně velmi příjemný a povedený.
Hunger games (Suzanne Collins)
Hunger games předčila všechna má očekávání, představovala jsem si úplně jiný děj, naprosto jiné postavy. V knize bylo hodně napětí, ale zároveň také hodně zdlouhavých částí, u kterých se zdánlivě dlouho nic nedělo, což mi místy vadilo. Přesto mne kniha zaujala svou akčností a rozhodně bych ji doporučila všem milovníkům fantasy.
Já Jůtuber 1,2, 3
Všechny tři knihy jsou složeny ze dvou částí, první je napsaná jako příběh a druhá jako rozhovor s různými youtubery. Mě nejvíc zaujala příběhová část. Nejvíc mě vytáčelo, že v každém díle skončil příběh napínavě a já jsem musela čekat na další knížku, abych se dozvěděla, jak to dopadne.
A co se nejvíce líbilo naší paní učitelce?
V roce 2016 jsem četla hned několik velmi dobrých knih, na něž jen tak nezapomenu. Ovšem kdybych měla vybrat svou „nej knihu roku 2016“, asi bych zvolila Vše, co jsme si nikdy neřekli od Celeste Ng. Jednoduše proto, že mě emocionálně úplně roztříštila, slepila a zase úplně totálně rozdrtila. Dlouho po přečtení knihy jsem jen tak seděla, koukala do prázdna a prostě to všechno nedokázala zpracovat. V hlavě mi dodnes víří tolik emocí, které ani nejsem schopná nijak pojmenovat. Skláním se před autorkou, jež dokázala tohle všechno vtěsnat do jedné knihy neuvěřitelným způsobem.
