Smrtka

Nikdy nevíte, kdy si pro vás přijde…

Autor: Kája

Ve světě YA už jsme toho zažili spoustu – vílami počínaje, kouzelníky konče, autoři vymysleli nespočet světů, v nichž se příběhy odehrávaly, a proto je čím dál těžší přijít s něčím novým, s něčím, co by čtenáře překvapilo, či dokonce šokovalo. Ale Nealu Shustermanovi se to podařilo, v jeho světě totiž neexistují války, hlad ani nemoci, v jeho světě žijí lidé stovky let, dokud se nesetkají se smrtkou.

Smrtka je první část nové dystopické série, v níž lidé zvítězili nad přirozenou smrtí. Žijí relativně poklidným životem, v němž neexistují války ani nemoci, lidé se stali nesmrtelnými. Zní to možná skvěle, ale přesto hrozí přelidnění planety, proto byl tedy založen cech smrtek - skupiny lidí, jejichž úkolem je náhodně zabíjet lidi pokosením.

A tady přicházejí na scénu naši dva hlavní hrdinové, Citra a Rowan. Oba byli vybráni, aby se stali učedníky smrtky Faradaye. Ale nemyslete si, ani jeden není svým novým životním posláním nadšen, o to víc, když jsou skrze intriky a boje mezi smrtkami postaveni proti sobě. Znamená to totiž, že smrtkou se bude moct stát pouze jeden z nich, ten druhý musí zemřít. 

Jako zabít ptáčka

Nejlepší dílo 20. století?

Autor: Terka

Hned na přebalu je nám sděleno, že kniha Jako zabít ptáčka vyhrála Pulitzerovu cenu. Také američtí občané jsou na ni údajně stejně hrdí jako na Velkého Gatsbyho, který je podle mého názoru nejméně čtivou knihou, jež se mi kdy dostala do ruky. Na druhou stranu existuje slušná základna fanoušků, která knihu označuje jako nejlepší dílo 20. století. Všechny tyhle rozporuplné názory ve mně způsobily hlavně zmatek a netušila jsem, co očekávat. Všechny mé obavy se rozplynuly krátce po prvních stránkách.

Celá kniha se odehrává v maličkém americkém městečku v první polovině 20. století a věnuje se výhradně rodině Finchů, jež se skládá z tatínka Atika, syna Jema a nejmladší Jany Louisi, často přezdívané Čipera. Zpočátku děti nic netrápí a mezi jejich nejoblíbenější aktivitu patří škádlení místního podivína Buby Radleyho. Vše se změní poté, co Atikus začne obhajovat mladého černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky.

Na první pohled je příběh vcelku jasný, a kdyby Harper Lee nedostala ten úžasný nápad udělat z vypravěče knihy osmiletou dívenku, řekla bych, že i v celku obyčejný. Tato kombinace kupodivu dohromady funguje velice dobře a čtenáře donutí soustředit se na to, co autorka chtěla vyzdvihnout. Díky mladé Janě Louise se totiž na problematiku zde nastíněnou, můžeme podívat s nevinností a naivitou dítěte. Tento zvláštní způsob vyprávění jednoduše upoutá, dělá knihu čtivou i pro nezkušeného čtenáře, takže bych se srovnání s Velkým Gatsbym vyhnula obloukem. Příběh si dává na čas a docela dlouho nás seznamuje se světem sourozenců, poté ale nabere nečekaný a příjemný spád.

Žitkovské bohyně

Kulturní bohatství zničeno minulým režimem

Autor: Terka

Znáte příběhy, které můžete číst několikrát a neustále v nich nacházíte nové informace? Na mém seznamu takovýchto knih jsou povětšinou básnické sbírky. Kromě nich zde můžeme vedle Malého prince najít i novodobé mistrovské dílo Žítkovské bohyně.

Jako studentka 3. ročníku gymnázia bych se zřejmě měla soustředit spíše na čtení Zločinu a trestu, Babičky nebo Slezských písní. Místo toho jsem se vrátila k bohyním. Tato kniha má v mém srdci pevné místo. Žítkovské bohyně se mi poprvé do ruky dostaly v 9. třídě. Dílo Tučkové jsem zhltla i tehdy během chvilky a plná nadšení jsem o něm napsala do svého čtenářského deníku.