Nejočekávanější filmy druhé poloviny roku 2017

Autor: Baru

Sci-fi už mě nějakou dobu moc nebere, Marvel pro mě definitivně ztratil kouzlo s posledním Iron Manem, a i když jsem věrný doživotní fanoušek Lotra i HP, nad dnešní fantasy už taky trochu ohrnuju nos. Na druhou stranu, pokud mi poskytnete film s historickým či válečným podtextem, realistický životopis, výbornou severskou detektivku anebo akční thriller, jsem všemi deseti pro.

Takže toto jsou za mě mé nejočekávanější filmy do konce tohoto roku, a jelikož jsem jich za první půlrok tuny prošvihla, budu to muset dost dohánět. Nemůžu vědět, jestli budou stát za to, nemůžu vám je ani doporučit, ale můžu tvrdit, že pokud bych zavítala do kina, na těchto 6 filmů bych se těšila jako malá.

Dunkerk (20. 7. 2017, Christopher Nolan, historický/válečný)

OK, jestli může být něco lepšího než spojení Christophera Nolana a válečného dramatu, tak to může být jedině Steven Spielberg a válečný drama. Dunkerku přisuzuju fakt velké naděje a doufám, že se bude snažit být něco jako novodobý Ryan. A jelikož se teď s historickými filmy doslova roztrhl pytel, je z čeho vybírat. Takže prosím, snad bude o fous (nebo o dva) lepší než nynější trošilinku přechvalovaný Hacksaw a minimálně o tři lepší než HHhH, který ze svého konceptu moc nevytěžil. A snad by se, a v to doufám, taky mohl vyrovnat kvalitě Anthropoidu či 9. Aprilu, protože probít se na stupínek nejvyšší kvality očividně zvládly i mnohem méně propagované snímky, než je tenhle. Nolan, Hardy, Murphy, tíživý trailer, orchestr v čele s Hansem Zimmrem a dusivá atmosféra v každém hereckém obličeji. No, nevidím nic, co by se na tomhle mohlo pokazit, vážně.

Po strništi bos (17. 8. 2017, Jan Svěrák, drama/válečný)

Jestli teď něco mezi novými rádoby vtipnými českými komediemi fakt postrádám, je to nějaké smysluplné drama, které se od minulého desetiletí v české kinematografii jaksi nedostavilo. Jenže! Dvojice Svěrákových je zpět, s nimi vzpomínky na Tmavomodrý svět, a přestože se jako režiséři pohádek moc neosvědčili (věřte mi, že pokud jste ještě neviděli infantilní Tři bratry nebo Kukyho z odpadků, máte plné právo být do konce života šťastní), jejich ostatní filmy jsou asi to nejlepší, na co může ne příliš vybíravý národ Čechů koukat. Takže na to koukněte taky, i když jste možná taky trochu vybíravější jako já. Po strništi bos, volně související s příběhy Koljy, Obecné školy i Vratných lahví, si u mě už teď vysloužil hodně pozornosti a já bych strčila ruku do ohně za to, že se nám tu čirou náhodou rodí nový Český lev.

Po bouři (28. 9. 2017, Hirokazu Kore-eda, drama)

Na tenhle noname japonský film jsem házela očko ještě dávno předtím, než byla v ČR oznámena oficiální premiéra. Jejich filmy většinou přinesou něco impozantně reálného a je jedno, jestli se jedná o příběh z druhé světové nebo rodinné drama. Tenhle velice smutný a tíživý snímek z prostředí obyčejného lidského života si u mě ihned získal semínka pozornosti. Hiroši Abe vypadá jako herec, který by ve své roli neměl mít konkurenci, děj působí hodně dobře i na člověka, který se v rodinných dramatech trochu ztrácí, a ohlasy jsou více méně velice pozitivní. Takže jestli letos budete mít náladu na nějaký syrově realistický japonský film, u mě tenhle jednoznačně vyhrává na 123%.

Viktorie a Abdul (5. 10. 2017, Stephen Frears, životopisný/drama)

Jackie ve světě k mému překvapení moc rozruchu neudělala, ale řekla bych, že tenhle velice pomalu rýsující se snímek by mohl. Biografické drama popisující přátelství mezi královnou Viktorií a jejím indickým sluhou Abdulem Karimem mi až nebezpečně připomíná oskarovou Královu řeč. A že se bude na co dívat, slibuje i perfektní obsazení. S Judi Dench v hlavní roli královny se snad tvůrci nemohli trefit vedle. Působivá biografie z přepychových paláců, s notnou dávkou nesmělosti mladého Inda s velkými slovy, bude dle mého názoru spadat k dalším skvěle ztvárněným filmům o této monarchii.

Milada (2. 11. 2017, David Mrnka, životopisný/drama/historický)

Jestli jsem teď na něco po Kosmonautovi z Čech čekala, byl to nějaký film, který by mi jeho historii trošku přiblížil. A tak přichází velice známé jméno na filmové plátno a já už se nemůžu dočkat, až tenhle český životopisný film z nejvrcholnějšího období komunismu uvidím. Miladu Horákovou, český symbol bojující za svobodu a demokracii, ztvárnila Izraelka Ayelet Zurer, a i když mě trošku mrzí, že to nebyla Kate Winslet, která se do užšího výběru taky probojovala, tahle volba se mi taky líbí. Tenhle snímek byl připravován více než 10 let a já jsem ráda, že se ho ujal český režisér. Mám pocit, že to bude reálné, drastické a velice osobní. Takže se máme na co těšit.

Vražda v Orient Expressu (9. 11. 2017, Kenneth Branagh, krimi/thriller)

Novodobá rekonstrukce původního snímku z roku 1974 se nezadržitelně blíží se spoustou humbuku kolem a já se na ni neuvěřitelně těším. S hvězdným obsazením a Agathou Christie ve vzduchu bude tahle mysteriózní krimi famózní a na podzim jako dělaná. Slibuju si od toho hodně: od výborného výkonu Johnnyho Deppa v knírku Hercula Poirota, přes skvělou režijní práci Kennetha Branagha (viz Jindřich V.), až po dobře odvedenou práci s kamerou i atmosférou. Těším se, moc!

Jo, tohle má být o filmech, ale když už jsme u toho, nemůžu si odpustit doporučení na jeden nově objevený seriál, který se zatím v Česku drží trochu v ústraní:

Okupace (2015 – 2017, drama/thriller/politický)

Nový desetidílný norský seriál podle námětu Jo Nesba je zasazený do blízké budoucnosti a vypráví o hypotetické okupaci Norska Ruskem. Do příběhu se zaplétá celý svět, důležité světové organizace jako je EU nebo NATO a možná se i trochu nadčasově dotýká dnešního politicky uspořádaného světa. O tom, že má tenhle seriál kvality, nejspíš vypovídá i to, že ho v Rusku zakázali. A já se už nemůžu dočkat 2. série, která má vyjít letos na podzim, protože ta první byla velice dobře zvládnutá. Přes neuvěřitelně kvalitní scénář, až po herecké výkony dosud noname herců i skvělou kameru se Okupace jen mimoděk trefně dotýkala současnosti i světové politické scény. Takže než se na ČT dostane 2. série, rychle zkoukněte tu první. Zvládnete to za pár dní a budete litovat, že do podzimu je ještě daleko.