pondělí 15. ledna 2018

Nomád

Prostě thriller. Ale dobrej.
Autor: Baru

Kolem Nomáda jsem kroužila fakticky, fakticky dlouho. Vždyť mi tady ležel skoro od října. A já se ho jako klasicky každého thrilleru tak trochu bála. Že se mi nebude líbit, že na mě bude příliš dlouhý, příliš složitě nudný, že mě mine žánrem. Ale překvapil. A velice mile.


Svět se vzpamatovává z několika bolavých šoků, které utrpěl. Začíná to teroristickým útokem v turistickém centru Barcelony a bez varování se neštěstí v rychlém sledu událostí šíří na další místa. Zdánlivě nesouvisející události začínají nabírat na intenzitě a vypadá to, že všechno neštěstí ze svého bezpečného úkrytu ovládá jedna neviditelná ruka. Své si o tom začíná myslet i Marc Dane, britský agent elitní jednotky MI6, a znepokojivě také jediný přeživší zpackané operace na severu Francie. Obviněn ze zrady a stíhán je rozhodnutý vzít situaci do svých rukou. A tak začíná dlouhý příběh táhnoucí se po minových polích… 

sobota 6. ledna 2018

Zachrání doktor Proktor Vánoce?

Doktor Proktor je zpět!

Autor: Kája

Všichni určitě znáte doktora Proktora (pokud ne, rychle to napravte). To je ten pán, co vynalezl prdicí prášek, vanu času či odvrátil konec světa. Ovšem tentokrát stojí před doposud největším oříškem, musí totiž se svým přáteli zachránit Vánoce!


Přesně tak. Doktor Proktor, hubený čahoun s plaveckými brýlemi, nejhodnější holčička Líza a snad ten nejmenší pihovatý chlapec Bulík musí nějak zařídit, aby Vánoce mohli opět slavit všichni. Došlo totiž k tomu, že pan Tráne, který je mimochodem velmi bohatý, ale také pořádně chamtivý, koupil Vánoce a veškerá práva k nim od norského krále. Krále, který je velmi naivní, důvěřivý, nakupuje na internetu a jeho největší starostí je zahrát si nejnovější hru na playstationu (ano, na playstationu). Ptáte-li se, jestli může král prodat Vánoce, tak může. Nabyl totiž dojmu, že je nejblíže severnímu pólu, proto mu Vánoce patří a může si s nimi tedy nakládat, jak se mu zachce. A zpeněžil je za celých sto padesát milionů korun.

Od té chvíle mohou slavit Vánoce jen ti, kteří utratí deset tisíc v obchodech pana Trána, nového majitele Vánoc. Ostatní nesmějí slavit, zpívat koledy, ani si přát krásné svátky, a to bez výjimky. Nemáte dostatek peněz? Bohužel. Pro vás Vánoce neexistují. A pozor, na vše dohlíží vánoční policie. 

Jediný muž

Thriller z druhé světové války? Ostatně, proč ne.

Autor: Baru

Svým způsobem je již mezi dnešními čtenáři téma holocaust velice profláklé. Bohudík, nebo bohužel, pomalu klepe na dveře doba, kdy se knihy a snímky z tohoto období stávají každoměsíčními novinkami v edičních a filmových plánech. A stejně tak jako je pro mě poslední dobou těžké se v těchto kvantech stále trochu orientovat, mnohem těžší je si pak z nich vybrat jen to, co by si skutečně zasloužilo mou pozornost. Právě Jediný muž mě už ale na první pohled zaujal hlavně svým konceptem a jinak zpracovaným příběhem. A přestože jsem neočekávala, že by se mě tohle téma mohlo po tisící nějak hlouběji dotknout, dotklo dost. A opět zásadním způsobem.


Kniha Jediný muž spadá do repertoáru Andrewa Grosse, zkušeného, avšak v Česku nepříliš známého spisovatele, který v tomto případě z obyčejného poměrně dobrého nápadu dokázal vykouzlit fantastickou fikci umně opírající se o historické reálie a skutečnosti, přičemž k nim dovedně přimíchal svou vlastní fiktivní realitu.

Děj knihy je stejně jako počet vystupujících postav poměrně náročný a občas může působit trochu zmateně a chaoticky. Zejména jména postav pak pro mě byly v prvních dvou částech trochu problémem. Jakmile si ale na Grossův styl zvyknete a naučíte se v něm chodit, stanete se komparzem v geniálním, čtivém, inteligentním a realistickém příběhu, který by nejspíš na vlastní kůži nechtěl zažít nikdo z nás. 
© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm