pondělí 16. března 2020

Dům na úskalí


Méně známá perla z pera královny detektivky

Autor: Baru

Kdykoli v konverzaci nadhodím britské jméno Agatha Christie, mým spolu řečníkům se samozřejmě ihned vybaví klasická televizní díla jako Vražda v Orient Expressu, Deset malých černoušků nebo jeden z jejích nejčtenějších románů Vraždy podle abecedy. Jelikož Agatha byla má dětská láska schovávající se vedle Waltariho a Foglara v poličkách knihovny mých prarodičů, nikdy nevynechám příležitost rereadingu jejích děl v parádním novém kabátku, jaký jim již nějaký ten pátek obléká nakladatelství Kalibr a který je mimo jiné dle mého názoru neskutečně vkusný a trefný. A z těchto důvodů jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít ani Dům na úskalí, který mne, jako prakticky všechny Christieovky, pohltil svou čtivostí, inteligentním humorem a nezaměnitelným důvtipem famózního detektiva.


Příběh Domu na úskalí se odehrává jen nějaký čas poté, co Hercule Poirot s důvtipem a elegancí vyřešil případ slavného „modrého vlaku“. Nyní se uchyluje na St. Loo – primárně za účelem načerpání vitaminu D a mořského vzduchu, utřízení myšlenek a trochou odpočinku. Na ostrově se seznamuje s půvabnou mladičkou dívkou, Nick Buckleyovou. Jejich cesty se kříží na hotelové zahrádce, ve kterém je Poirot se svým věrným přítelem, kapitánem Hastingsem, ubytován. Dívence v živém rozhovoru uklouznou útržky sledu podivných událostí, které ji během několika málo dní na tomto ostrově potkaly. Zdánlivé náhody však v Poirotově mysli evokují fakt, že o život slečny Buckleyové, živé a upovídané cestovatelky a majitelky domu na úskalí, někdo stůj co stůj usiluje. 

pondělí 9. března 2020

Vilda a pidipískové


Zázraky se dějí. Vážně!
Autor: Míša

Dnes se podíváme na další knihu oblíbeného autora Roalda Dahla – Vilda a pidipískové. O tom, zda si knihu přečtu, jsem nemusela dlouho přemýšlet. Tento autor patří mezi mé oblíbence a společně s ilustrátorem Quentinem Blakem tvoří skvělá díla, která baví nejen děti, ale také dospělé.


Příběh pojednává o mladém Vildovi, který nemá dovoleno vycházet ven z domu. Maminka mu zakázala, aby chodil do temného Hříšného hvozdu, protože jej obývají různé příšery, které by mu mohly ublížit. A jelikož tam Vilda nesmí, je pro něj návštěva lesa velké lákadlo. Chce totiž zjistit, co se v tomto hvozdu ukrývá. A jak to určitě všichni známe, když nám někdo něco zakazuje, naše touha po poznání je mnohem vyšší než obvykle. A tak se jednoho dne rozhodne, že maminku neuposlechne, a vydá se za zahradní branku.

Jakmile se Vilda dostává ven, začíná dobrodružství. Poznává mnoho nových věcí a hlavně se seznámí s postavičkami, které si říkají pidipískové. 

Nebe ze zlata


Zlatá dvacátá!

Autor: Bára

Mám pocit, jako by se poslední dobou roztrhl pytel s příběhy z tzv. gatsbyovských dvacátých let. Nedávno jsem shodou okolností jeden dočetla a týden na to se mi do rukou dostal další od stejného nakladatele. Rozdíl byl v tom, že tento mě skutečně bavil. Chytil mě od první stránky a já si čtení knihy Nebe ze zlata náramně užívala.


Lou je úplně obyčejná sedmnáctiletá dívka, kterou fascinuje opuštěné panské sídlo nedaleko jejího domova. Láká ji natolik, že se začne vkrádat do sadů kolem domu, což jí brzy nestačí… Potají prozkoumává dům zevnitř, kde ji nejvíce fascinuje obrovská knihovna, kam si chodí číst. Její tajné výpravy přeruší až příjezd majitelů, s nimiž se Lou spřátelí.

Venku se právě začíná rozednívat a můj pokoj má výhled přímo na neklidné azurové moře. Klesnu do plyšového křesla u okna, vytáhnu si kolena k bradě a opřu si hlavu o polštář. Sleduju, jak se první odvážné paprsky slunce prodírají oblohou a zalévají vlny teplou zlatavou září. Dívám se tak dlouho, jak dokážu, a zápasím s tíží, která mi svírá víčka, protože nechci, aby tahle kouzelná noc skončila. A pak, když už nedokážu udržet oči, usínám pod nebem ze zlata.
© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm