sobota 24. října 2020

Boj o první místo

 „Přátelství – to nejcennější, co člověk může získat.“

Autor: Míša

 

Jaroslav Foglar dodnes patří mezi populární české spisovatele literatury pro mládež. Byl také redaktorem několika dětských časopisů a vedoucím skautského oddílu. Přezdívalo se mu Jestřáb. Troufám si říci, že jeho literární díla ovlivnila život mnoha dospívajících.



Musím však přiznat, že jsem nikdy nepodlehla kouzlu tzv. „foglarovek“. I tuto knihu s názvem Boj o první místo jsem zpočátku brala do rukou s velkou nejistotou, netušila jsem, jestli si ji chci vůbec přečíst. Nakonec jsem se rozhodla dát jí šanci, a tak jsem se dala do čtení.


Kniha Boj o první místo je už 11. vydání tohoto příběhu o třináctiletém chlapci jménem Petr Solnar. Petr navštěvuje základní školu a jeho třída je složena pouze z chlapců. Co mě zarazilo, je to třída o počtu 45 žáků! Nedokážu si představit, že by se v takovém velkém počtu učilo ve skutečnosti. Objevují se tam chlapci s různými vlastnostmi a zájmy. Můžeme je rozdělit na různé skupinky a celkovým lídrem třídy se stává Ruda Lorenc, ke kterému většina chlapců vzhlíží. Náš hlavní hrdina má na něj ale odlišný názor a od počátku s ním má problém. Petr nebyl nikdy u spolužáků oblíbený a kvůli tomu trpěl pocity méněcennosti. Byl však vždy poctivý a nezákeřný, čímž byl výjimečný, a díky tomu si postupně vydobyl vysoké postavení ve třídě. Velkým milníkem v jeho životě byl vstup do skautského oddílu.

Jmenuji se Maryte

Opuštěné děti zapomenuté ve válečném časoprostoru – taková je Maryte

Autor: Baru

 

Co se literárních děl přeložených z pobaltských jazyků týče, nenajdeme jich na českém trhu mnoho, možná bychom je dokonce mohli napočítat na prstech a označit tuto skutečnost za raritu. Jmenuji se Maryte je tím nejnovějším, co si v češtině pod štítkem litevská literatura můžete přečíst. Nakladatelství Odeon v tomto románu právoplatně spatřilo potenciál a umným, autentickým překladem ho posunulo ještě o řádek výše, co se jeho kvalit týče. Jmenuji se Maryte vnímám jako jeden z nejpřínosnějších románů posledních měsíců, po kterém můžete v knihkupectví sáhnout.



Pod pojmem vlčí dítě si dnes můžeme představit jistý sociálně patologický jev, který se částečně projevuje i na hlavních protagonistech této knihy. Označení „Wolfskinder“, či „Wolfchildren“ chcete-li, se zde však vztahuje k užšímu pojetí skupiny a toto přízvisko asi nejlépe vystihuje „Little Germans“. Wolfskinder byly německé děti vyskytující se v historickém území Německa, Východním Prusku.  Tato již na mapách dávno neexistující země, dnes známá především díky tajemství Jantarové komnaty, byla po německém fiasku v roce 1945 roztrhnuta jako plyšová panenka a do poslední vesnice naprosto zdevastována sovětskými vojsky prahnoucími po pomstě. Bezprizorní, hladem zmučené a neošacené děti byly po druhé světové válce východopruským symbolem. Tyto děti hledaly své útočiště v lesích, barabiznách, ale i obydlených hospodářstvích, a to především v sousední Litvě. Předčasně vyspělé, ujímajíc se každé práce za drobek chleba, neznalé jazyka. Avšak připravené zachránit poslední kousky své lidské důstojnosti.

čtvrtek 8. října 2020

Dvě temné vládkyně

Jedna panuje, druhá se bouří.

Autor: Kája


Se sérií Temné koruny mám od začátku velmi složitý vztah. První díl se mi příliš nelíbil, ovšem závěr se autorce vyvedl, proto jsem se rozhodla přečíst i druhý díl, který mě mile překvapil – byl mnohem akčnější, napínavější a já si ho (i když s drobnými výhradami) užila. Bylo tedy rozhodnuto, že se do Dvou temných vládkyň pustím.



I když se to na začátku celého příběhu zdálo nemožné, Katharina získala korunu, což si však dlouho v klidu neužila. Královstvím se šíří nepokoje, a co se stalo s jejími sestrami, netuší.


Mirabella s Arsinoe totiž skutečně žijí, zvolily si vyhnanství (což by nikoho nemělo překvapovat, kdo by si dobrovolně zvolil smrt, že), navíc je ve snech navštěvuje přízrak Modré královny. A do toho všeho Jules… Má snad tohle všechno něco společného, nebo je to jen náhoda?

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm