úterý 18. ledna 2022

Lastočka

Lastočka.

Autor: Bára


Nevím, jak to máte vy, ale já mám opravdu ráda tvorbu českých autorů. Poslední dobou mám i pocit, že jdou konečně více vidět, a sáhnou tak po nich čtenáři, kteří by jim jinak nevěnovali pozornost. Přesto jsou autoři, o nichž si myslím, že bychom se jim mohli věnovat ještě o něco více. Jedním z nich je Jitka Závodná, protože její knihy opravdu stojí za to.



Lastočka je životní příběh paní Ludmily a její rodiny, sepsaný na základě skutečných událostí, v němž najdeme nejen autentické vzpomínky na významné milníky české historie 20. století, ale i Rudolfa Slánského, Antonína Zápotockého, Klementa Gottwalda, či (nepřímo) i Miladu Horákovou.


Ludmilin otec Josef se během 20. let nechá omámit krásnými myšlenkami komunismu, přidá se proto ke komunistické straně, která ho vyšle i s rodinou do země zaslíbené, Sovětského svazu. Pobyt je zpočátku doslova pohádkový, ovšem ani naivní Josef, ani jeho důvěřivá manželka nemohou oči přivírat donekonečna. Přichází tvrdé vystřízlivění, které se mění doslova v boj o přežití, a byť se jim podaří uprchnout zpět do Československa, minulost je po roce 1948 dožene i zde...

neděle 9. ledna 2022

9. listopad

Milovaná Colleen je zpět!

Autor: Bára


Ano, ano, ano, Colleen je moje guilty pleasure. Jednou za čas mám potřebu  přečíst si něco naprosto nenáročného,  s nadšením se rochnit v naivitě a věřit, že jednorožci prdí duhu. A v těchto chvílích sahám po Colleen Hoover, ta mě snad ještě nikdy nezklamala. Já tu ženskou prostě žeru, protože píše přesně tak, jak by podle mě autorka ženských románů psát měla (pánové čtenáři odpustí, ale ženy jsou zajisté v převaze). Ale abych se dostala k věci - její knihy nejsou úplně hloupé, vždy mají nějaký přesah, který (ať už chcete, nebo ne) zasáhne vaše citlivé místečko. Jednou je to téma domácího násilí, podruhé deprese, neplodnost, nevěra, dokonce už si vyzkoušela i thriller.



Kniha 9. listopad má klasický rukopis Colleen - čte se sama, velmi svižně, takže ji zvládnete za dvě odpoledne i s malým neposedným dítětem (když bude nejhůř, zavřete se tajně na záchod). Co mě ale tentokrát překvapilo, byl věk hlavních hrdinů - Fallon s Benem se poprvé setkávají v 18 letech, kdy se domluví, že se uvidí jednou za rok ve stejný den na stejném místě. A tak je sledujeme rok co rok, poznáváme jejich životy a postupem času vyplouvají na povrch jejich tajemství...

Tentokrát si prostě nemůžu pomoct, ale nadšení a slzy dojetí jako u ostatních čtenářů se u mě nekonalo. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v lepším YA románu (je dost možné, že jsem na tuhle knihu už stará, což podle mě nemůže být možné, vždyť jsem nedávno oslavila osmnáctiny

Děti nade vše

Deplhine de Vigan a její pohled na sociální sítě.

Autor: Bára


Předpokládám, že autorku Delphine de Vigan není třeba nějak sáhodlouze představovat. Je to jedna z nejvýraznějších autorek současné francouzské prózy, jejíž knihy se člověka vždy nějakým způsobem dotknou. Deplhine má totiž obrovský dar. Dar psát. Psát o věcech, které se týkají většiny z nás. A ve své novince Děti nade vše si vzala na paškál sociální sítě.

 


Autorka nám předkládá dva světy. Svět Mélanie, ženy toužící po slávě a zisku, k čemuž využívá sociální sítě, kde sdílí v podstatě vše, a svět Clary, policistky, která vyšetřuje zmizení Mélaniny dcery, a musí tedy proniknout do světa influencerů.

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm