Iluzionisté
se vrací na scénu!
Autor:
Štěpán
“VÍTEJ ZPÁTKY! Ano,
ty... s těmi hustými vlasy a touhle knihou v rukách!
Na koho jiného bych
mluvil?
Vrátil ses! Moc rád tě
vidím! Už je to pěkně dávno. Jak tě znám, vsadím se, že hledáš únik před
všedností a zajímají tě další dobrodružství, další hádanky, další em-á-gé-í-é.
Nuže, dál nehledej. Mám pro tebe další příběh... A jaký!“
V
katalogu jsem objevil nabídku na nový díl Kouzelnické party. Hned jsem si jí všiml. Na obálce je zase karta s obrázkem dětí a tentokrát
s nějakou vědmou... Doufám, že ji objednájí do školní knihovny. Rád bych
zjistil, po čem bude tahle partička pátrat, a taky bych se zase rád naučil
nějaký ten kouzelnický trik.
Tak
už ji mám! S netrpělivostí se pouštím do čtení, abych zjistil, co je ta ženská
na obálce zač...
Leila Vernonová
nebydlela v Minerálních Studnách odjakživa. Vlastně se ani odjakživa
nejmenovala Leila Vernonová. Když bydlela v dětském domově matky Margaret, její
příjmení znělo Doeová - takové příjmení se v anglicky mluvících zemích dává
lidem, u kterých nikdo neví, jak se jmenují doopravdy. Když matka Margaret
našla Leilu, lístek v proutěné kolébce uváděl jenom křestní jméno a datum
narození.
Hlavní
hrdinkou je Leila. Leila prožila v sirotčinci těžké chvíle, na které by nejraději
zapomněla. Ostatní děvčata s ní zacházela, jako kdyby byla k ničemu stejně jako
dřevěný niklák. Nejméně jednou týdně ji zamykaly do nejtemnější komory v celém
sirotčinci. Leila se ze všech sil snažila nedávat najevo, jak moc jí ubližují.
Jednoho dne, kdy před dětmi měli vystoupit opravdoví kouzelníci z města
Minerální Studny, ji děvčata zase zavřela. Leila se na představení těšila celé
týdny. Rozhodla se, že nedovolí, aby jí to holky zkazily. Pomocí sponky a
kancelářské spony se jí nakonec podařilo otevřít dveře. Stihla tak alespoň
poslední vystoupení - únik kouzelníka Vernona z řetězů. Panu Vernonovi se Leila
zalíbila, a tak za ní po týdnu přišel a adoptoval ji. A její přání uniknout se
jako kouzlem splnilo.
Od
té doby žila celkem "poklidný" život se svým kouzelnickým otcem a
partou kamarádů v Minerálních Studnách. Stala se z ní mistrně úniků. Jednou v
noci o několik let později se však začaly dít podivné věci.V jejich domě na ně
zaútočí opice a na návštěvu přijíždí známá okultistka. Vyřeší Kouzelničtí
podivíni záhadu šílených opic a zjistí, proč do města přijela Madam
Esmeralda, stejně jako se jim to podařilo s odhalením nekalých praktik B. B.
Bossa?
Kniha
byla perfektní, stejně jako předchozí díl o Carterovi. Taky jsem si mohl
procvičit Morseovu abecedu, kterou se učí a občas i dorozumívá kouzelnická
parta. A zase jsem si mohl vyzkoušet nové kouzelnické triky, krok po kroku jsou
popsány i pomocí obrázků.
“Ach ano,” usmál se
pan Vernon. “Ale tohle je speciální zámek. A ty držíš speciální klíč.”
Leile se rozhučelo v
hlavě, jako kdyby se s ní táta chystal podělit o jeden ze svých nejzáhadnějších
triků. “Nefunguje,” namítla.
“Klíč funguje, jenom
když víš, jak ho máš použít,” odpověděl pan Vernon. “A kouzelnický klíč může
klamat.”
“Uvádí na nesprávnou stopu,”
zašeptala Leila.
Zahleděla se na klíč,
zejména nakonec s okrasnou ozdobou ve tvaru kříže. Možná se vůbec nejednalo o
pouhou okrasu.
Kniha
je napínavá, hodně dobře se čte, až se člověku nechce jít ani spát. Což je
hlavně přes týden problém… Ilustrace v knize jsou krásné, i když jen černobílé.
Nad označením kapitol je vždy série karet. Zatím nevím, jestli je to jen tak,
nebo to má něco znamenat.
Kouzelnickou partu bych doporučil všem, kdo si už přečetli
první příběh, ale i těm, kteří s tím teprve teď hodlají začít. Ale především
těm, kdo mají rádi dobrodružství, kouzla a napětí.
Žádné komentáře
Okomentovat