ANTHROPOID

Dva muži proti Třetí říši –

operace Anthropoid

Autor: Baru

Skutečná událost. Jedna z nejúspěšnějších operací Druhé světové války. 27. května 1942. Smrt Reinharda Heydricha. Dvě jména.

Válečné filmy a historické dokumenty mám ráda. Představují pro mě jakési střípky naší minulosti, o které se zajímám a hodně na ně myslím. Často uvažuji nad tím, co se stát muselo, a čemu se naopak dalo zabránit. Operaci Anthropoid zná většina lidí pod trochu jiným jménem – atentát na Heydricha.

Ve filmu se mi moc líbila jedna scéna, která se mi vryla do paměti. Chvíle, kdy Kubiš dostane záchvat paniky, a jakkoli se ho strach snaží srazit na kolena a on se mu poddává, Gabčík ho pevně svírá a nepouští. V tom momentu je doslova hmatatelné silné pouto, které mezi nimi nedokáže zpřetrhat ani obrovský strach. Tato scéna chtěla říci jediné: Strach má každý. 

Důležité je mít kolem sebe někoho, kdo vám ho pomůže překonat.

Co se mi opravdu zamlouvalo, byl fakt, že to nebyl děj vycucaný z prstu pouze „na motivy“ skutečné události. Jasně, nebylo to odehrané úplně do puntíku, některé podrobnosti tvůrci přehlédli a obměnili spoustu jmen, pár scének vypadalo trochu kýčovitě (hlavně ta poslední, tu mi hlava nebere) a střílečky byly mnohem akčnější, aby se bylo na co dívat. Ale spousta myšlenek a věcí byla zachována a za to přikládám obrovské plus.

Nejdřív jsem si říkala, že střet amerických a českých herců bude katastrofa. Ale herecké obsazení nebylo marné. Dokonce i Jamie Dornan, kterého mám zakořeněného jako týpka, co ztrácí čas v amerických erotických filmech, mě svým hereckým výkonem opravdu mile překvapil. Velice dobře zvolený byl také samotný výběr českých herců – Alena Mihulová by ve své roli jen těžko našla přemožitelku.

Jediné, co mi na filmu vadilo, byl ten neuvěřitelně protivný neanglický přízvuk. A přestože to měl být záměr, trhalo mi to uši.

Viděla jsem spoustu historických filmů, četla spoustu knih. Ale přiznávám, že tohle bylo opravdu hodně silné kafe i na mě. Přísahám, že nejméně minutu po skončení filmu bylo v sále hrobové ticho. A my všichni koukali na plátno a říkali si, jak je tohle sakra možné.

Když to shrnu, Anthropoid, to byl jeden z mých největších filmových zážitků tohoto roku. A hned po Předčítači si u mě v tomto žánru drží čestné místo na výsluní.