Není úniku

Boj o přežití.

Autor: Bára

Letošní podzim je doslova našlapaný skvělými thrillery a člověk pomalu neví, kde brát čas, aby je všechny stihl přečíst. Tentokrát jsem sáhla po knize Není úniku a upřímně, kdyby všechny knihy takhle odsýpaly, zvládla bych je přečíst snad všechny. Stačila jsem ji totiž přelouskat za jednu noc, i když naše počáteční oťukávání bylo trochu rozpačité…

Darby Thorneová jede za svou vážně nemocnou matkou, ovšem sněhová bouře překazí všechny její plány. Je nucena zůstat přes noc na osamoceném odpočívadle u dálnice se čtyřmi cizími lidmi. Nachází se uprostřed ničeho, bez signálu, bez nabíječky na mobil, v zasněžené pustině.

Během hledání signálu zahlédne v jednom ze zaparkovaných aut ruku malé holčičky. A právě od tohoto okamžiku začíná zápas o záchranu uvězněné holčičky, který se zvrtne v boj o přežití. Darby musí zjistit, kdo z jejích společníků dívku unesl, a poté vymyslet, jak ji zachrání. 

Kletba vítězů

Fantasy, které tak úplně není fantasy…

Autor: Kája

Pane jo! Tohle bylo tedy něco! Mám takový pocit, že jsem právě objevila kandidáta na knihu roku… Pravdou je, že již dopředu jsem cítila, že tohle mi fakt sedne – chápejte - fantasy, otroctví a nádherná obálka? To je něco jako prémiový balíček pro milovníky YA literatury! Samozřejmě, mohla jsem se šeredně spálit, ale tohle nebyl ten případ.

Kestrel, dcera mocného valoriánského generála, má tak trochu problém. Musí si vybrat, jestli vstoupí do armády (zbožné přání jejího otce), nebo se prostě a jednoduše musí vdát. Kestrel není z žádné z možností nadšená, jejím jediným přáním je hrát na klavír, v čemž nebude moct pokračovat, ať už si vybere tak, či tak. A co udělá naše Kestrel? Koupí si otroka. Krásného otroka. Takového toho se svaly a tajemným pohledem. Ano, přiznávám se bez boje, Arin se stal mužem mým snů…

Nenechte se ale odradit – nejedná se totiž o přeslazenou love story. Nejedná se vlastně ani o typickou fantasy - marně byste hledali kouzla, draky či víly. Jedná se o příběh zasazený do historicky fiktivního prostředí inspirovaného antikou. 

Povídání s Kovym

Povídání s Kovym

Autor: Vendy, Renča, Zuzka

Všichni fanoušci YA literatury jistě postřehli, že se v sobotu 6. října 2018 konal největší festival YA literatury – Humbook Fest. Kromě toho, že jsme měli možnost setkat se se zahraničními autory Estelle Maskame, Claudií Gray, Sebastienem de Castellem a Sarou Raasch, či českými Petrou Stehlíkovou, Pavlem Barešem, Dominikou Gawliczkovou, jsme mohli navštívit spoustu workshopů a besed na různá témata. Jedna z besed, na kterou jsme se obzvlášť těšili, byla ta s jedním z nejvlivnějších youtuberů, chcete-li influencerů, v Česku – Kovym. A právě s ním nám společnost Albatros Media, a. s., umožnila udělat rozhovor v zákulisí.

Rozhovoru se ujaly naše deváťačky – Vendy, Renča a Zuzka, které byly před rozhovorem dost nervózní, ovšem díky Kovymu z nich všechen strach spadl – byl totiž neuvěřitelně milý a vstřícný.

Vendy: Ahoj Kovy, jen abys věděl, přijely jsme až z Karviné a momentálně jsme v devátém ročníku na základní škole. A jak jsi slyšel, tento rozhovor děláme pro náš školní knižní blog „Pod lavicí“.

Když jsme sem dneska jely, viděly jsme na instagramu, že jsi ještě před chvilkou byl v New Yorku s rodiči, tak jsme se tě chtěly zeptat, jak se ti tam líbilo a jaká byla cesta. 

Veselí

Další ze škatulky „braková česká beletrie“

Autor: Baru

Nová Třeštíková a její Veselí na podzim obletělo ve velkém snad všechna knihkupectví a billboardy. Přestože jsem měla v koutku duše tušení, že všechno to haló ohledně této nové české knížky z „realistického venkovského prostředí“ nebude nic pro mě, přemohla mě čirá zvědavost a na konci září už jsem do očí bijící veselou, pestrobarevnou obálku Veselí držela v rukou. No a o měsíc později, po vydání veškerého úsilí a sebezapření, mohu o tomto novém „bestselleru“ české literatury napsat pár odstavců. A rozhodně nebudou kladné. S tímhle literárním dílkem jsem se totiž potrápila opravdu hodně dlouho…

Třiatřicetiletá Eliška je znuděná a možná tak trochu unavená svým hektickým, kariérně laděným, sluníčkovým životem v Praze. A tak se jednoho dne rozhodne – po patnácti letech se vrátí domů, na venkov, na jižní Moravu, do svého rodného Veselí nad Moravou, zapadlé vesnice s jedenácti tisíci obyvateli, jejíž chod se zastavil někde mezi osmdesátkama a devadesátkama. Zoufale touží po návratu domů k teplému rodinnému krbu, po objetí svých milovaných rodičů, po své posteli v dětském pokojíčku. A jakkoli nesmyslné se tyto tužby pro mnohé z nás mohou zdát, hlavní hrdinka Eliška je přesvědčená, že právě tady, doma, najde odpovědi. Na své otázky ohledně hledání sebe sama, svého života, i toho, co bude dál.

Z odstavce výše tak můžete mylně usoudit, že se tato kniha ponoří trochu do hloubky a rozebere problematiku v osobní rovině hlavní hrdinky a analyzuje to, proč se třiatřicetiletá žena s rušným společenským životem, skvělou kariérou a procestovaným světem za zády rozhodne natrvalo vrátit do rodné vísky a jaké aspekty ji k tomu vůbec dovedly. Jenže to je první klamný dojem z povedeně napsané anotace – v knize Veselí se vám totiž o nějakých hlubokých rozvahách o životě může jenom zdát. Děj této knihy se odehrává dlouhých čtyři sta stránek na tom samém místě a nehne brvou ani o malinkatý kousíček. A děj stojící stále na tom samém výchozím bodě není zrovna to, co byste ani od té nejoddychovější oddechovky očekávali…