Fantasy,
které tak úplně není fantasy…
Autor:
Kája
Pane jo! Tohle bylo tedy něco! Mám
takový pocit, že jsem právě objevila kandidáta na knihu roku… Pravdou je, že
již dopředu jsem cítila, že tohle mi fakt sedne – chápejte - fantasy, otroctví
a nádherná obálka? To je něco jako prémiový balíček pro milovníky YA
literatury! Samozřejmě, mohla jsem se šeredně spálit, ale tohle nebyl ten
případ.
Kestrel, dcera mocného valoriánského
generála, má tak trochu problém. Musí si vybrat, jestli vstoupí do armády
(zbožné přání jejího otce), nebo se prostě a jednoduše musí vdát. Kestrel není
z žádné z možností nadšená, jejím jediným přáním je hrát na klavír,
v čemž nebude moct pokračovat, ať už si vybere tak, či tak. A co udělá
naše Kestrel? Koupí si otroka. Krásného otroka. Takového toho se svaly a
tajemným pohledem. Ano, přiznávám se bez boje, Arin se stal mužem mým snů…
Nenechte se ale odradit – nejedná se
totiž o přeslazenou love story. Nejedná se vlastně ani o typickou fantasy -
marně byste hledali kouzla, draky či víly. Jedná se o příběh zasazený do
historicky fiktivního prostředí inspirovaného antikou.
V čem je tedy příběh tak výjimečný?
Pracuje s tematikou otroctví – teď si možná říkáte, že to je docela běžné
téma, ovšem Marie Rutkoski pohled na otroctví otočila – hlavní hrdinka není
otrok, který si musí vybojovat svobodu, ale otrokář. Celé této problematice
dala úplně jiný rozměr – ukazuje nám prostřednictvím hlavních hrdinů, jak
křehká může být hranice mezi otroky a otrokáři, jak je snadné spadnou z vrcholu
společenského žebříčku na úplné dno.
Kestrel sice není žádná bojovnice, ale
je skvělý stratég, má dostatečné sebevědomí, ví, co je v jejích silách a
co naopak ne, soucítí s lidmi, a co je pro náš příběh klíčové – nezavírá
oči před problémy. Arin se naopak snaží tvářit jako velký drsňák, který si
nikoho jen tak nepustí k tělu, ovšem postupem času mu před jeho paní padá
maska a vzniká tak zvláštní přátelství mezi otrokem a jeho majitelkou, které
později přeroste v něco víc.
Autorka píše svižně, čtivě bez
zbytečných rozvleklých popisů, a když má někdo umřít, tak prostě umře (nehledě
na to, jak blízko k nim mají hlavní hrdinové). Kniha vám bude před očima
utíkat a vy se ani nenadějete a je konec. A věřte, že právě ten konec vám
vyrazí dech! Milý Fragmente, proč je vydání druhého dílu naplánované až na
leden? Kdo má to čekání vydržet?
Jak už jsem hlásala na začátku, Kletba vítězů je zřejmě nejlepší fantasy
kniha, kterou jsem v tomto roce přečetla. Je to kniha, v níž se
bojuje o svobodu, v níž si morálka a soucit hledají své místo, v níž
není nouze o politické pletichaření, zradu či intriky. A pak je tam i láska, že
jo.
Žádné komentáře
Okomentovat