Veselí

Další ze škatulky „braková česká beletrie“

Autor: Baru

Nová Třeštíková a její Veselí na podzim obletělo ve velkém snad všechna knihkupectví a billboardy. Přestože jsem měla v koutku duše tušení, že všechno to haló ohledně této nové české knížky z „realistického venkovského prostředí“ nebude nic pro mě, přemohla mě čirá zvědavost a na konci září už jsem do očí bijící veselou, pestrobarevnou obálku Veselí držela v rukou. No a o měsíc později, po vydání veškerého úsilí a sebezapření, mohu o tomto novém „bestselleru“ české literatury napsat pár odstavců. A rozhodně nebudou kladné. S tímhle literárním dílkem jsem se totiž potrápila opravdu hodně dlouho…

Třiatřicetiletá Eliška je znuděná a možná tak trochu unavená svým hektickým, kariérně laděným, sluníčkovým životem v Praze. A tak se jednoho dne rozhodne – po patnácti letech se vrátí domů, na venkov, na jižní Moravu, do svého rodného Veselí nad Moravou, zapadlé vesnice s jedenácti tisíci obyvateli, jejíž chod se zastavil někde mezi osmdesátkama a devadesátkama. Zoufale touží po návratu domů k teplému rodinnému krbu, po objetí svých milovaných rodičů, po své posteli v dětském pokojíčku. A jakkoli nesmyslné se tyto tužby pro mnohé z nás mohou zdát, hlavní hrdinka Eliška je přesvědčená, že právě tady, doma, najde odpovědi. Na své otázky ohledně hledání sebe sama, svého života, i toho, co bude dál.

Z odstavce výše tak můžete mylně usoudit, že se tato kniha ponoří trochu do hloubky a rozebere problematiku v osobní rovině hlavní hrdinky a analyzuje to, proč se třiatřicetiletá žena s rušným společenským životem, skvělou kariérou a procestovaným světem za zády rozhodne natrvalo vrátit do rodné vísky a jaké aspekty ji k tomu vůbec dovedly. Jenže to je první klamný dojem z povedeně napsané anotace – v knize Veselí se vám totiž o nějakých hlubokých rozvahách o životě může jenom zdát. Děj této knihy se odehrává dlouhých čtyři sta stránek na tom samém místě a nehne brvou ani o malinkatý kousíček. A děj stojící stále na tom samém výchozím bodě není zrovna to, co byste ani od té nejoddychovější oddechovky očekávali… 

Veselí je silně satirický, tragikomický příběh, který je svým zpracováním v negativním slova smyslu spíše tragický než komický. Já osobně za vtipné všudypřítomné moravské nářečí opravdu nepovažuji, a to, jak se ho autorka snažila za každou cenu využít, bylo do očí bijící, trapné a nepovedené. Oddechovka by to mohla být – v tom případě by nesměla být plná uštěpačných, až přemrštěně podaných stereotypů, pošetilých, dětinských klišé a rádoby vtipných poznámek, které sečtělejšímu čtenáři přijdou spíše žinantní než komické.

Většinu postav dědiny Veselí autorka vylíčila jako vesnické burany, takže veškeré jejich počínání vám připadá s kapkou nadhledu více méně úsměvné a žádná z postav vám k srdci opravdu nepřiroste, protože o pár stránek dál už si pravděpodobně nevzpomenete ani na její jméno.

Veselí je kniha bez literární hodnoty. Radka Třeštíková je tak trochu Patrik Hartl v sukních – jediné, čím by se totiž Veselí opravdu mohlo chlubit, jsou skvěle a barvitě napsané dialogy, které opravdu nenudily. Otázkou ale zůstává, na jaké literární úrovni je náš národ, zdali něčemu jako jsou Veselí, stačí tak málo k tomu stát se novým českým bestsellerem? To jsme opravdu tak konzumní a nenároční? A proč je Radka Třeštíková nejprodávanější českou autorkou současnosti? A kde je Alena Mornštajnová či Kateřina Tučková, autorky bravurních literárně hodnotných děl, kterými se česká literatura může chlubit? To nám dnes ke čtení opravdu stačí tak málo, když toho máme na výběr tolik lepšího? Pokud je to totiž tak, nezbývá mi nad tím jen smutně zakroutit hlavou… A jestliže autor roste s každým dílem, pak už raději prvotinu Bábovky nechci ani držet v rukou…

Veselí / Radka Třeštíková / Motto / 2018

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.