Osobní
zpověď o fašistické Itálii, srdci nacismu, i léta zapomenutých tragicky
ztracených životech
Autor:
Baru
Téměř jakýkoli válečný román vydaný pod
nakladatelstvím Knižní klub bývá sázkou na jistotu. Stejně jako jsem letos
sáhla po knihách Zlomení andělé či Sezdány válkou, i v tomto případě
jsem věděla, že bude na co se těšit. Pod krvavými nebesy je velice živou, autentickou zpovědí o brutálním fašismu
v Itálii, srdci nacismu, žalostné situaci v tehdejší Evropě i velice
osobních válečných tragédiích a ztrátách. Příběh, který byl téměř sedm
desetiletí násilně potlačován do rohu bolavé duše poznamenané válkou, konečně
spatřil světlo světa a neupadl v zapomnění. A díky bohu za to.
Pino Lella. Až donedávna nic neříkající italské
jméno, které toho má za sebou více než jakékoli jiné. Guiseppe Lella, od
dětství přezdívaný Pino, je stále žijícím, zapomenutým italským národním
hrdinou, který se za druhé světové války činil nejen jako republikánský
partyzán, ale také špion působící přímo v srdci nacismu přezdívaný kódovým
jménem Pozorovatel jakožto Vorarbeiter, řidič nacistického generála
Todtovy organizace Hanse Leyerse, muže zodpovídajícího se přímo Adolfu
Hitlerovi či Albertu Speerovi, říšskému ministru zbrojního průmyslu.
Coby muž dvou tváří od 8. srpna 1944
svou špionážní prací dokázal zachránit nejen mnoho spojeneckých životů, ale
také informacemi z první ruky výrazně přispět na dobře odvedené práci
italského národního odboje v posledním roce války. Práci špiona
předcházela po několik měsíců zuřící války také práce horského průvodce. Od roku
1943 Pino Lella v tehdy pouhých sedmnácti letech dokázal přes Alpy z italské
strany až do Švýcarska převést na desítky, ne-li stovky nevinných židů
hledajících útočiště v neutrální, bezpečné zemi. Coby tehdy teprve
náctiletý mladík toho pro Itálii udělal více než kdokoli jiný. Pod krvavými nebesy je jeho osobní
zpovědí o válečných hrůzách, brutalitě nacistických a fašistických ideálů,
válkou zničené domovině i osobních, autentických vzpomínkách na blízké, které
během několika málo let ztratil. S jeho svolením toto vyznání převyprávěl bestselerový
americký spisovatel Mark T. Sullivan, pro kterého jsou Krvavá nebesa prvním velkým historickým románem a zároveň tím
nejosobnějším, jaký kdy v životě napsal.
Příběh tohoto zcela unikátního,
nádherného válečného románu začíná 9. června 1943 v poklidných ulicích Milána,
v témže roce ještě hrůzami téměř nedotknutého města módních návrhářů a
proslulé svou slavnou historií napříč celou Itálií. Zde se poprvé setkáváme
s naším hrdinou, Pinem Lellou, tvrdošíjným, zábavným chlapcem, jenž je
krátce na to z důvodu čím dál nebezpečnějších hrozeb svými rodiči poslán
do Casa Alpina, poklidného a bezpečného horského městečka v severních
Alpách. A právě tam začíná první důležitá životní etapa našeho hlavního hrdiny.
Zdatný hoch milující hory zde po více než několik měsíců převádí židy prchající
před pronásledováním přes majestátní horské masivy Alp až do horského průsmyku
ve Švýcarsku. Tímto způsobem dokáže během roku 1943 zachránit na několik stovek
nevinných židů, mladých, starých, rodin i jedinců, kterým už ve fašistické
Itálii nezbyl nikdo blízký.
Jenže s přibývajícími týdny se
blíží jeho osmnácté narozeniny a s nimi i nástup do armády. Pinovi rodiče se
pro něj snaží zvolit co nejmenší zlo – Pino tedy v roce 1944 nastupuje do
Todtovy organizace, nacistické jednotky, která má za úkol stavění a budování,
ale nebojuje. Pino se tak souhrou náhod dostane k práci na první pohled
prosté, ale pro odboj, vedený jeho strýcem, klíčové – stane se osobním řidičem
Hanse Leyerse. Muže, který sedával po Hitlerově levici. Muže zodpovídajícího se
přímo srdci nacismu. Muže, který nosil na bedrech vinu za ztracené životy sta
tisíců otroků i životů německé genocidy, Hitlerova konečného řešení. Záhadného
nacistického generála, o němž dnes sotva najdete pár chatrných zmínek. Muže,
jež nikdy nebyl odsouzen v Norimberském procesu a kterého historikové trefně
nazývají „Chybějícím italským Norimberkem“ či „Mužem ve stínech“. Muže, jež
zemřel v rodném Německu roku 1981 nikdy nepotrestán za své hříchy.
Pino Lella v sedmnácti dospíval,
zatímco v osmnácti zestárl. Jakkoli vám v knize vylíčené situace a
souhry okolností mohou přijít nepravděpodobné či neuvěřitelné, Pod krvavými nebesy není historická
fikce, nýbrž životopisný historický román. Je to příběh sepsaný na základě
skutečných událostí, dat a jmen – mnohé, či dokonce většinu z nich si dnes
skutečně můžete dohledat. A přese všechno, kolik reálného a fakty a archivy
podloženého v něm bylo zmíněno a odhaleno, je dodnes období druhé světové
války v Itálii obestřeno nevysvětlitelnou amnézií jakýchkoli dokumentů a tajemstvími,
která už nejspíš nikdy neodhalíme. Italští historikové tomuto období trefně
začali přezdívat „Zapomenutá fronta“.
Mark
T. Sullivan: „Navštívil jsem s Pinem všechna důležitá místa. Lyžoval jsem
a šplhal jsem po Alpách, abych lépe poznal únikové cesty. Držel jsem starého
pána, když se žalem zhroutil na Piazzale Loreto, a díval jsem se, jak ho
v ulicích kolem Castella Sforzesco ničí bolest z jeho ztráty. Ukázal
mi, kde naposledy viděl Benita Mussoliniho. V Milánské katedrále jsem se
díval, jak třesoucí se rukou zapaluje svíčku za mrtvé a umučené.“
Pod krvavými nebesy je velice živě a čtivě napsaná próza
prošpikovaná odborností hodná velkému historickému románu. Mark Sullivan
vylíčil vzpomínky osmdesátiletého veterána s fascinující detailností a
autentičností, která románu dodávala nezapomenutelnou, brutální atmosféru. Pod krvavými nebesy má v sobě úplně
všechno, co bychom si od velkého románu s velkým „R“ mohli přát - nezapomenutelné hrdiny, autentickou
atmosféru s živým historickým nádechem, detailnost podloženou reálnými
fakty. Příběh velkých činů, lásky a rodiny, zrady a pomsty, lidskosti a
loajality, strachu a odvahy. Příběh stvořený těžkým životem, vnesen na papír
prostým jazykem, ale s velkou vahou.
Pod krvavými nebesy se stal jedním z mých
nejoblíbenějších válečných románů, a že na tento žebříček útočilo již mnoho
knih. Téměř pěti set stránkový román
vyprávěl příběh, který teď dlouho nebudu moci dostat z hlavy. Nový,
nádherně a neobyčejně napsaný unikátní pohled na brutalitu druhé světové války
mě opět zasáhl plným úderem do srdce. Cituji Gregga Hurwitze (série Déšť):
„Itálie za druhé světové války pro mě
nikdy nebyla živější.“ Nemohu nesouhlasit.
Děkujeme společnosti Euromedia Group,
a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat