Hračkář

O něco méně zdařilé pokračování bestsellerového hitu Šelma

Autor: Baru

První díl nové série Naturalista, vydávané nakladatelstvím Kalibr, nesoucí název Šelma, pobořil mnoho žebříčků nejprodávanějších knih i žebříčků co se nejčtenějších thrillerů loňského podzimu týče. Slibované pokračování s názvem Hračkář, které se na pulty knihkupectví dostalo letos v dubnu, si tak pravděpodobně nenechal ujít nikdo, kdo se již v minulosti s podivínským, geniálním a tak trochu asociálním doktorem Theo Crayem setkal. Nový typ jakési „chemie“ a atmosféry, netradiční hlavní hrdina, dějově propracovaná a neuvěřitelně skvěle podaná detektivka. To vše nám nabízel jeden z nejprodávanějších thrillerů loňského roku. Co ale ve skutečnosti přineslo jeho pokračování? Je Hračkář obsahově i literárně stejně kvalitní jako jeho debutový předchůdce? Opravdu ráda bych řekla, že ano, jelikož Šelma mne ohromila natolik, že se stala tak trochu mou thrillerovou „platonickou láskou“, na kterou budu ještě dlouho a ráda vzpomínat. Bohužel, dle mého názoru pokračování nesahá prvnímu dílu ani po kotníky.

Theo Cray, doktor biologie a dnes již také uznávaný detektivní vyšetřovatel, se ve vzpomínkách stále vrací k případu Šelmy z Montanských lesů. Plácá se životem, pracuje pro tajnou organizaci, ale jeho skutečnou pozornost ani jeden ze stovek nabízených případů neupoutá. Pak ale na zápraží uvidí postávat černošského muže se zelenýma očima. Příběh jeho ztraceného syna ho nevysvětlitelně pohltí natolik, že se po několika měsících se skutečnou vervou opět pustí do práce. A tak začíná Crayův další velký případ, tentokráte odehrávající se ne v lesích, nýbrž napříč celou Amerikou, poháněný dětskou legendou o Hračkáři…

Chemie a magie autora Andrewa Mayna, nejen debutového a talentovaného spisovatele, ale především legendárního kouzelníka, již v Hračkáři ztrácí své kouzlo. Dějově je román poměrně obsáhlý a propracovaný, ale co do čtivosti velice nezdařený. Hračkář je prošpikován odbornými biologickými a technologickými popisy a jakákoli atmosféra, i přes velice atraktivní a hrůzostrašný námět, tu prostě chybí. 

Temný vzorec

Doctor Cray počtvrté, v té nejlepší formě

Autor: Baru

 

Šelma, Hračkář, Teorie vraždy. Temný vzorec navazuje na veleúspěšnou trilogii Naturalista o svérázném, nevyzpytatelném a tak trochu geniálním americkém profesorovi Theo Crayovi. Své místo mezi špičkou těch nejlepších hrdinů v detektivní sekci si právoplatně vydobyl již prvním dílem, Šelmou. Ta se tehdy na český trh dostala jako zcela unikátní novinka svého žánru -  detektivka s příchutí biologie, chemie a fyziky, zaobalená v temné atmosféře jehličnatých lesů, ozvláštněná nekonvenčním sherlockovským typem hlavního protagonisty. Asi netřeba říkat, jak masivní úspěch u českých čtenářů Šelma zaznamenala. Další díly, včetně toho, o němž dnes bude řeč, navazují více i méně dobře na slavnou prvotinu. Zatímco Hračkář byl docela obstojným pokračováním, Teorie vraždy u mne tak trochu pohořela. To se ale nedá říci o Temném vzorci.

 

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak vysoké je číslo aktivních vrahů ve vaší profesi? Asi byste se nad tímto číslem podivili. Stejně jako se podivilo mnoho zdravotních sester jisté střední školy, které na tuto otázku dostaly od profesora Craye, při jeho misionářské cestě za vědeckou edukací, odpověď. Ve zdravotnictví totiž může být sériový zabiják velmi dobře skryt, pakliže si vybere oběť, která mu nedokáže klást odpor. A právě zde začíná náš příběh. V nemocnici. V opravdu hodně špatně vedené nemocnici. V nemocnici, kde umírá mnohem více lidí, než by mělo. A dejme si ruku na srdce, nemocniční téma se dříve nebo později bude týkat každého z nás. Možná již týká. Čtení tohoto příběhu je proto z toho důvodu pro slabší povahy docela silné kafe. Temný vzorec může být tak velkou fikcí, jakou chce být, stejně tak to ale může být realita.

Hlavní hrdina, profesor biologie a matematik Theo Cray, neztrácí na své specifičnosti, svéráznosti ani tvrdohlavosti. Jak jsem již zmínila výše, doktor Cray je typickým příkladem sherlockovského typu protagonisty. Geniální podivín, vidící věci, které ostatní přehlíží, v dnešním životě tak trochu arogantní asociál a sociopat – což se zde však dokonale hodí a do příběhu velmi dobře zapadá. S sherlockovskými typy hrdinů se dnes setkáváme ne zcela běžně, ale na druhou stranu mnohem více, než tomu bylo dříve. Tento je ale nějakým způsobem mnohem atraktivnější než ostatní. Podivínem může být kdokoli, geniálním vědcem už ne jen tak někdo.