O
něco méně zdařilé pokračování bestsellerového hitu Šelma
Autor:
Baru
První díl nové série Naturalista, vydávané nakladatelstvím
Kalibr, nesoucí název Šelma, pobořil
mnoho žebříčků nejprodávanějších knih i žebříčků co se nejčtenějších thrillerů loňského
podzimu týče. Slibované pokračování s názvem Hračkář, které se na pulty knihkupectví dostalo letos v dubnu, si
tak pravděpodobně nenechal ujít nikdo, kdo se již v minulosti s podivínským,
geniálním a tak trochu asociálním doktorem Theo Crayem setkal. Nový typ jakési
„chemie“ a atmosféry, netradiční hlavní hrdina, dějově propracovaná a
neuvěřitelně skvěle podaná detektivka. To vše nám nabízel jeden
z nejprodávanějších thrillerů loňského roku. Co ale ve skutečnosti
přineslo jeho pokračování? Je Hračkář
obsahově i literárně stejně kvalitní jako jeho debutový předchůdce? Opravdu
ráda bych řekla, že ano, jelikož Šelma
mne ohromila natolik, že se stala tak trochu mou thrillerovou „platonickou
láskou“, na kterou budu ještě dlouho a ráda vzpomínat. Bohužel, dle mého názoru
pokračování nesahá prvnímu dílu ani po kotníky.
Theo Cray, doktor biologie a dnes již
také uznávaný detektivní vyšetřovatel, se ve vzpomínkách stále vrací
k případu Šelmy z Montanských lesů. Plácá se životem, pracuje pro
tajnou organizaci, ale jeho skutečnou pozornost ani jeden ze stovek nabízených
případů neupoutá. Pak ale na zápraží uvidí postávat černošského muže se
zelenýma očima. Příběh jeho ztraceného syna ho nevysvětlitelně pohltí natolik,
že se po několika měsících se skutečnou vervou opět pustí do práce. A tak
začíná Crayův další velký případ, tentokráte odehrávající se ne v lesích,
nýbrž napříč celou Amerikou, poháněný dětskou legendou o Hračkáři…
Chemie a magie autora Andrewa Mayna,
nejen debutového a talentovaného spisovatele, ale především legendárního
kouzelníka, již v Hračkáři ztrácí
své kouzlo. Dějově je román poměrně obsáhlý a propracovaný, ale co do čtivosti
velice nezdařený. Hračkář je prošpikován
odbornými biologickými a technologickými popisy a jakákoli atmosféra, i přes
velice atraktivní a hrůzostrašný námět, tu prostě chybí.
Také jako by se snad zdálo, že autor
zaměnil hrdinu z prvního dílu za někoho úplně jiného. Dr. Cray, jak si ho
pamatujeme, byl v podstatě asociální, nekomunikativní a utiskovaný, tak
trochu šílený biolog. Nyní se před námi objevuje postava zdánlivě nová. Theo
Cray je drsný, drzý a arogantní detektivní expert, empatický a se srdcem na
svém místě. Psychologický vývoj hlavní postavy je tak nelogicky posunut o
mílové kroky dopředu a hlavní hrdina prostě může všímavějším čtenářům nesedět.
Hračkář
byl pro mne opravdu velkým zklamáním. Čekala jsem bombu, která mi bude nahánět
hrůzu ještě dlouho po dočtení, místo toho jsem na něj po pár dnech dočista
zapomněla. Námět má vskutku výborný, čtenářsky velice atraktivní, poměrně
neotřelý, dokonce bych řekla, že určitým způsobem ještě originálnější než měla Šelma. Zpracováním ale výrazně
pokulhává, čtenáře atmosféra ani čtivost nikterak neohromí, Hračkář je prakticky až na pár výjimek
bez akce. I když se stále řadí mezi knihy, které může rychlejší čtenář přečíst
během jednoho dne stejně jako já, napětí v tom víceméně nebude hrát
roli. Hračkáře hodnotím trochu slabším průměrem a nezbývá mi jinak než
doufat, že na další dvě chystaná pokračování budu vzpomínat stejně ráda jako na
první díl.
Žádné komentáře
Okomentovat