Šelma
útočí na post nejlepší thriller roku 2018
Autor:
Baru
Mrazivý román Šelma byl letos jediným thrillerem, který mě na první pohled
dokázal upoutat. Ať už to bylo lákavým přebalem či zajímavou, neotřelou
anotací, šáhla jsem po ní a záhy se nestačila divit. To, že je autor Andrew
Mayne tak trochu kouzelník, lhář a iluzionista, jsem slyšela ze všech stran a pokládala
jsem to za příliš přemrštěné a neobjektivní ohodnocení. Po dočtení mohu
subjektivně říct, že není jen tohle všechno dohromady, ale taky sakra dobrý
spisovatel s velkým S, o kterém by mělo mít ponětí mnohem více českých
čtenářů než doposud.
Ústřední postavou tohoto mrazivého
podzimního románu je mladý, trochu podivínský profesor biologie a informatiky Theo
Cray. Když se souhrou náhod jednoho rána dostane až příliš blízko vyšetřování
záhadné vraždy své bývalé studentky, Juniper Parsonové, vidí přespříliš mnoho tajuplných
nevyjasněností, které mu nedají spát. A tak, zatímco policie je klišoidně jako
v každém thrilleru k případu naprosto lhostejná a považuje ho za
uzavřený s první lepší verzí, se kterou přijde, profesor Cray není
ochoten tento případ vypustit z hlavy do té doby, než si k této
hádance přiřadí to správné řešení.
Zatímco policie za drápy rozdrásanou
dívkou v montanských lesích vidí útok medvěda grizllyho, Theo postřehne
něco, co ostatní ne. Něco provedené hrůznou lidskou rukou. Něco, co by ani to
nejvzteklejší zvíře udělat nedokázalo.
Hned první mrazivá scéna nás do románu
hodí naprosto nepřipravené a šokované. První čtvrtina knihy by se pak dala
označit jako zdlouhavě úvodní, a přestože i tady se toho odehrává hromada
důležitého pro nadcházející příběh, Mayne v rozjezdu ještě tak úplně
nechytá ten správně čtivý drive. Pořádně akcí nabušená zábava pak začíná zhruba
na sté straně. Děj Šelmy se rychlostí
rozbouřené řeky žene dál a dál, zatímco vy jen kroutíte hlavou a smekáte nad
detailními, drobnými souvislostmi, které vám autor prostřednictvím profesora
Craye servíruje přímo před očima.
Šelma
je thriller naservírovaný se špetkou brutální atmosféry, která vám doslova nedá
spát. Je to ten typ románu, kvůli kterému se budete bát chodit po bytě, a i
přesto ho nebudete chtít odložit. Protože je setsakramentsky návykový.
„Kelsie
netušila, co to na ni zaútočilo. Když tam ochromená krvácela, uvědomovala si
pouze, že nikdy neslyšela o zvířeti, které vás zraní a pak tam jenom sedí a
dívá se, jak umíráte.“
Zatímco většina trhillerů bývá až
protivě zdlouhavě a nudně napsaná, Šelma
je poměrně krátká, velice čtivá a jde nepředvídatelně z akce do akce, což se
mi na ní líbí asi úplně nejvíc. Opravdu zde nenajdete kapitolu, která by vás
nudila, k čemuž také výrazně přispívá jejich zkratkovité provedení.
Dohromady tento román obsahuje 84 krátkých, stručných a výstižných kapitol, což
je formát, který mně osobně naprosto vyhovuje. Žádné dlouhé, nekončící
kapitoly. Jsem hrdý zastánce stručných „dvou stránek“.
Je o mně známo, že detektivky ani
thrillery (s výjimkou mé milované Agathy Christie) úplně nemusím a nikdy to nijak
nemění ani tohle depresivní podzimní počasí, nicméně taky jich za sebou nemám
tolik, abych s nějakými mohla Šelmu
porovnávat. Z pohledu laika v tomhle žánru vám ale můžu říct jedno –
jestli se to líbilo mně, bude se to líbit i vám. Šelma je, troufám si říct, ve svém žánru zase něco trochu jiného a
skvělého. Čtivý příběh poháněný tajuplnou atmosférou plný nečekaných a
překvapivých klamů, odhalení a závěrů vám v konečném efektu vyrazí dech. Šelma je boží. Kniha, kterou nebudete
chtít dát z ruky. A takových knih svět potřebuje mnohem, mnohem víc. Nečekejte
od toho ale nic hlubokého. Až budete před sebou mít volný víkend
s padajícím listím za okny, udělejte si radost a kupte si to a přečtěte.
Nebudete litovat, to vám můžu slíbit.
A my, kteří už máme Šelmu za sebou, se již můžeme těšit na další knihy ze série
Naturalista, které, doufám, v češtině vyjdou co nejdřív. Do dalšího
podzimu už totiž na Looking Glass asi
čekat nevydržím.
Žádné komentáře
Okomentovat