Jako zabít ptáčka

Nejlepší dílo 20. století?

Autor: Terka

Hned na přebalu je nám sděleno, že kniha Jako zabít ptáčka vyhrála Pulitzerovu cenu. Také američtí občané jsou na ni údajně stejně hrdí jako na Velkého Gatsbyho, který je podle mého názoru nejméně čtivou knihou, jež se mi kdy dostala do ruky. Na druhou stranu existuje slušná základna fanoušků, která knihu označuje jako nejlepší dílo 20. století. Všechny tyhle rozporuplné názory ve mně způsobily hlavně zmatek a netušila jsem, co očekávat. Všechny mé obavy se rozplynuly krátce po prvních stránkách.

Celá kniha se odehrává v maličkém americkém městečku v první polovině 20. století a věnuje se výhradně rodině Finchů, jež se skládá z tatínka Atika, syna Jema a nejmladší Jany Louisi, často přezdívané Čipera. Zpočátku děti nic netrápí a mezi jejich nejoblíbenější aktivitu patří škádlení místního podivína Buby Radleyho. Vše se změní poté, co Atikus začne obhajovat mladého černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky.

Na první pohled je příběh vcelku jasný, a kdyby Harper Lee nedostala ten úžasný nápad udělat z vypravěče knihy osmiletou dívenku, řekla bych, že i v celku obyčejný. Tato kombinace kupodivu dohromady funguje velice dobře a čtenáře donutí soustředit se na to, co autorka chtěla vyzdvihnout. Díky mladé Janě Louise se totiž na problematiku zde nastíněnou, můžeme podívat s nevinností a naivitou dítěte. Tento zvláštní způsob vyprávění jednoduše upoutá, dělá knihu čtivou i pro nezkušeného čtenáře, takže bych se srovnání s Velkým Gatsbym vyhnula obloukem. Příběh si dává na čas a docela dlouho nás seznamuje se světem sourozenců, poté ale nabere nečekaný a příjemný spád.

Nejsympatičtější postavou je pro mě osobně Atikus Finch, spravedlivý právník, milující a rozumný otec... I kdybyste se opravdu snažili, pochybuji, že byste na něm našli jedinou chybičku. V knize se postavy totiž dělí pouze do dvou skupin – dobří a zlí. Není nic mezi tím, což teď může pro někoho, kdo knihu nečetl, znít jako prohřešek autora. Myslím si ale, že Lee toto zamýšlela. Dodává to příběhu opravdovou věrohodnost. Čipera ke svému tatínkovi vzhlíží a nemyslím si, že by ho v tak mladém věku dokázala kritizovat. Lidé stojící na straně tatínka jsou hodní, zlí jsou pak ti, kteří s ním v čemkoliv nesouhlasí.

I přestože Jana Louisa velmi často budí dojem nadprůměrně inteligentního dítěte, kniha je velmi přesvědčivá a dostane vás do zapomenutého světa, kde děti pozorují nejen dospělácké pře, ale v případě Čipery i zásadní světové problémy. Děti nevidí svět komplikovaný, jednoduše nechápou, proč zabíjení židů v koncentračních táborech je špatné, ale zabíjení černochů je v pořádku.

V knize se objevuje nespočet otázek, rad a mouder vyzývající k úctě a respektu ke všem lidem. Autorka napsala skvělé dílo, které by se mělo dostat do ruky co nejvíce čtenářům všech věkových kategorií. Neškodilo by ani, kdyby si ji do četby zařadili již žáci základní školy. Největší zbraní proti nenávisti vůči odlišnostem jsou nakonec děti, které by měly být od malička učeny všem hodnotám, na které tato kniha nenápadně ukazuje. Dílo je navíc psáno srozumitelně, a přestože řeší závažná a smutná témata, dokáže pobavit nebo zahřát na duši.

Vzniklo také pokračování knihy, které sice nedosáhlo stejného úspěchu, i přesto se k němu určitě chci brzy dostat. Zhlédnout můžete také filmové zpracování, které dává větší důraz na soudní proces, nepředává úplně to samé téma, sám o sobě je ale povedený.

Jako zabít ptáčka / Harper Lee / XYZ / 2009