Příběh
o děvčátku Heidi je milým pohlazením po duši.
Autor:
Bára
Jak už jsem zmiňovala u knihy Jakub a dvě stě dědečků, nakladatelství
Albatros letos oslavilo 70 let a právě k této příležitosti byla na trh uvedena
retro kolekce Cesta časem s Albatrosem,
která přináší osm nejvýraznějších titulů tohoto období. Kromě již zmiňovaného Jakuba a dvě stě dědečků vyšla například
Holčička a déšť, Hádej, hádej, hadači, encyklopedie Už vím proč anebo nesmrtelná klasika milovaná nejen českými dětmi, Heidi, děvčátko z hor.
Příběh děvčátka jménem Heidi začíná ve
chvíli, kdy ji Běta, teta, která se o ni starala od prvního roku života, kdy jí
zemřeli oba rodiče, veze do hor k dědečkovi Konrádovi, kde má v plánu
ji nechat, aby mohla přijmout novou práci. Dědeček má však pověst morouse. Před
Heidi tak stojí výzva v podobě dědečka a nového života v horách,
které se postaví s bezprostředností sobě vlastní.
A když už to vypadá na poklidnou
venkovskou idylku, vrátí se Běta, aby Heidi odvezla do Frankfurtu, kde má dělat
společnici ochrnuté dívce.
„Dědečku,
mně se tady líbí,“ prohlásila Heidi nadšeně.
„Opravdu?“
usmál se starý Konrád jen málo. Bylo to sotva znát.
„A
ty se mi taky líbíš.“
„To
jsem rád,“ usmál se dědeček trochu víc. V jeho srdci se objevila jiskřička
náklonnosti k děvčátku, které jako jediné z lidí se k němu
poprvé po dlouhých letech chovalo zcela upřímně.
Abych řekla pravdu, hodnotit knihu,
která má již desítky let miliony příznivců, je zcela nemožné. Jediné, co můžu,
je napsat, proč se k milovníkům Heidi řadím i já.
Johanna Spyri zvolila pozvolný, někdy až
poetický styl vyprávění, což by nás u knihy pro děti mohlo překvapit, ovšem
funguje to, opravdu. Ta poetičnost k tomuto příběhu patří, díky ní působí
kniha jako balzám na duši.
Knihu prostupují romantické popisy Alp,
které vás (i přes svou kýčovitost) doslova vybízejí k tomu sbalit si batoh
a vyrazit do hor. Zajímavé je sledovat, jak nám autorka skrze dětskou hrdinku
předkládá svůj pohled na rozdíl mezi životem na poklidném, ale drsném venkově a
v rušném, hlučném, špinavém městě.
Skrz jednotlivé postavy jsou děti
seznamovány s různými charaktery lidí. Heidi je dobrosrdečné, veselé,
chytré děvče, které si svou bezprostředností a upřímností získá nejedno srdce.
Dědeček je zatvrzelý samotář, který však má ke svému chování jisté důvody. Ty
během příběhu postupně odhalujeme a je tak pro nás snazší ho pochopit. Autorka
právě skrze postavu dědečka velmi pěkně pracuje s motivem předsudků –
ukazuje dětem, jak lidé snadno odsoudí člověka, aniž by věděli, jak se věci ve
skutečnosti mají.
Zajímavé je, že přestože se jedná o
příběh pro děti, objevují se v příběhu postavy s hendikepem –
ochrnutá Klára, nevidomá babička. Takovýto motiv se v dětských knihách
příliš nevyskytuje, autorka s ním ale pracuje velmi citlivě.
Heidi, děvčátko z hor, je nádherná kniha, kterou přeložil
Bohumil Říha a ilustracemi doplnila Daniela Hahnová Benešová. Zamilujete se
nejen do veselé Heidi, ale i do švýcarských Alp.
Žádné komentáře
Okomentovat