Pokračování
princeznovské slaďárny je tady!
Autor:
Valča
První díl, Princezna v utajení, na mě působil přebalem jako dětská kniha,
dokonce jsem ji poprvé po pár stránkách čtení odložila. V tomto školním
roce jsem jí dala znovu šanci. Hltala jsem stránku po stránce a neustále jsem
nedočkavě pokukovala po růžové knižní sestře, která mi ležela na okraji psacího
stolu. A musím přiznat, že jsem změnila
názor. Ač to podle názvu a počátečních stran tak nevypadalo, děj je napínavý,
každou chvíli se objeví nějaká informace, která mě nutila číst dál. Jeden díl
je lepší a čtivější než druhý! Jediné, co ději ubralo na intenzitě, byla
nezáživná část se jmény předků.
„Začínám
mít pocit, že tvoje práce je něco mnohem více, než jen předstírání, že jsi
princezna. Lottie, jak moc nebezpečné to je?“
Jak to dopadne, když si dvě dívky
prohodí své role? Že vám to připomíná jeden ze spousty filmů, které jste viděli
v TV? Nenechte se takovými myšlenkami odradit. Lottie Pumpkinová, která se
již v prvním díle stala portmanem moc sympatické princezny Ellie
Wolfsonové, se musela podrobit velmi náročnému výcviku s Jamiem Volkem. Ten
mě teda mezi námi v obou dílech docela štval svým neustálým rýpáním a tím,
jak byl na Lottie zlý. V knize bylo krásně vidět, jak můžeme druhého
člověka zranit výběrem špatného dárku a otevřením tak jeho 13. komnaty, což se
ve vztahu Lottie – Jamie ukázalo. Někdy jsem se mu tedy nedivila
v reakcích na Lottie, ta mi taky celkem lezla na nervy, to nemění nic na
tom, že to byla má oblíbená postava. Jamieho úkolem bylo Lottie ochránit a
zároveň vycvičit proti nebezpečí. Z obou „princezen“ se staly kamarádky a
nyní je čeká další rok studia.
Jestliže bylo ústředním tématem prvního
dílu příprava na život princezny, učení se královské etiketě, ve druhém díle si
už Lottie zažívá samotný život princezny v praxi.
Poté, co jsem přečetla první díl, čekala
jsem, že druhý bude navazovat na únos, že se o něm dovím něco více, čekala
jsem, že se Jamie přidá na nesprávnou stranu partyzánů (ono ostatně v obou
knihách si nemůžete být jisti, kdo partyzánem je, podezíráte postupně každého).
Byla jsem tedy mile překvapena, že se děj vyvíjí mimo má očekávání.
„Na
plese jste oba úspěšně zabránili skutečné katastrofě,“ spustil a jeho hlas se
rozléhal chodbou. „Lottie, vy jako portman jste vystavena veškerému nebezpečí
zaměřenému proti Eleanor.“ Lottie odolala pokušení pevně zavřít oči, protože
nechtěla vzpomínat na chladnou noc, která se jí neustále vracela na mysl.“
V obou knihách se vše točí okolo
tajemství, ve škole se začínají odehrávat podivné věci, někteří studenti byli
otráveni a všichni jsou nyní v ohrožení.
„Nemůžeme
dovolit, aby maradovijská monarchie vypadala slabě, zvláště teď, kdy jsme se
zřejmě stali cílem neznámého nepřítele. Potřebuji, abyste tento rok byli oba
nanejvýš ostražití. Nesmíte nic přehlédnout.“
Dívky se chystají na boj s tajnou
organizací levitiánů, aby jejich útoky zastavily. Navíc musejí udržet jejich
tajemství výměny, které se proplétá oběma knihami jako zlatá nit. Ani jedna
z nich si neuvědomuje, že nebezpečí je blíže, než by ho čekaly…
Líbilo se mi při čtení pozorovat, jak se
jednotlivé postavy vlivem lidí okolo a událostí mění. Lottie se zpočátku
chovala jako „normální“ neprůbojná holka, zato ve druhém díle byla vyspělejší,
dokázala si prosadit svou. Co mě však na ní opravdu štvalo, bylo její věčné
stěžovatelství. Elli, jakožto pravá princezna, měla všechny princeznovské
manýry – hádavá, za každých okolností si chtěla prosadit svou, postupem času se
přestává chovat tak dětinsky, zažívá realitu obyčejného života a zjišťuje, že
se netočí vše jen kolem ní, a to jí opravdu prospělo. Fandila jsem však oběma
dvěma holkám, měly to v knize nejtěžší.
Na knize oceňuji propojení reálného
života s pohádkou, protože každý občas sníme o tom, že bude vše i
v našem životě jako v pohádce, všichni se k nám budou chovat
hezky, jako k princeznám, ale realita je jiná. I zde jsem si díky pohádce
uvědomila, že ne vše je v životě růžové, třeba mezilidské vztahy. Nic, ani
princeznovská korunka a krásné šaty, vám nezaručí přátelské vztahy. Ty si musí
vybojovat každý sám.
Kdybych měla posoudit, který ze dvou
dílů je lepší, nevybrala bych si. Oba byly skvělé a zároveň odlišné. Jsou
určeny spíše pro mladší dívky, 5. – 7. třída, avšak jako „oddychovku“ si ji
s klidem mohou přečíst i starší. Pokud byste však chtěli číst samostatně
druhý díl, nedělejte to. Knihy jsou vzájemně propojeny, v prvním díle jsou
vysvětleny základní pojmy a vztahy, druhý díl s nimi už automaticky
pracuje.
Při čtení jsem si sama kolikrát představovala,
jaké by to bylo být Lottyině kůži, vyzkoušet si to – vždyť každá holka přece
sní o tom, být princeznou! Za mne knihu určitě doporučuji.
Žádné komentáře
Okomentovat