Kdo
by se nechtěl stát princeznou?
Autor:
Zdeňka
Kniha Princezna v utajení mi byla prostě souzena! Proč? To takhle
jednou jsem na své narozeniny dostala záložku, na které byly obrázky různých
knížek… A mezi nimi zářila obálka právě této knížky. Již tehdy jsem tušila, že
si ji přečtu. A najednou tadááááááááá, dorazila zásilka z Knihozemě a co
v ní nebylo?! Princezna v utajení! Je vám jasné, že jsem po ní okamžitě sáhla.
Lottie Pumpkinové se splnil sen snad
každé malé slečny – stala se princeznou, i když není urozené krve. Jak se toho
dá dosáhnout? To musíte nastoupit na Rosewood Hall, mít za spolubydlící holku,
která je princezna, ale vůbec jí být nechce, a poslední krok je vyměnit si
role. Ale nemyslete si, být princeznou není vůbec jednoduché, i samotnou Lottie
to překvapilo! To máte učení jazyků, etikety, tance a samozřejmě musíte stíhat
normální školu, do toho se vám ještě připletou výhružné vzkazy, nedostatek
spánku, letní ples a rázem nevíte, kam dřív skočit.
„Když
tě poprvé ozářila světla dodávky, myslela jsem, že jsi,“ to už se smála tak, že
musela přestat mluvit a chytit dech, „myslela jsem, že jsi anděl.“ Utřela si
slzy z očí a dál se smála.(…)
„Anděl?“
zeptal se uštěpačně. „Spíš démon. Totiž, kdo jiný by šel na bodyguarda golfovou
holí?“
Hlavní postavy našeho pohádkového
příběhu by snad nemohly být rozdílnější – Lottie, falešná princezna, se od
Ellie, pravé princezny, nemůže lišit víc. Lottie je veselá, hodná,
s kýmkoli se skamarádí, komu může, pomůže, zkrátka je růžová, jako její
pokoj. Zatímco Ellie je odtažitá, někdy trochu drzá, chladná ke svému okolí,
někdy soutěživá. Ale i přes tuhle rozdílnost si k sobě najdou cestu.
Vedle hlavních postav mě zaujala postava
Binah, tajemné Lottini kamarádky, protože chytřejšího člověka jsem snad
nezažila. A mimochodem, pokud někdo z vás přijde na řešení její hádanky
s liškou a malou myškou, dej mi vědět, budu mít díky vám klidnější spaní.
Connie Glynn v tomto příběhu
zvolila vypravěče ve 3. osobě, což mi naprosto vyhovuje, protože vidím do hlavy
všem postavám. Styl psaní autorky je čtivý a nebezpečně návykový - musela jsem se
doslova donutit knihu odložit, abych ji nepřečetla během jednoho odpoledne, ale
abych si alespoň část ušetřila na další den. Na čtivosti knize přidávalo
napětí, kterým byl příběh doslova nabitý. Tu a tam se na některých stránkách
objevil humor, který vyprávění příjemně zpestřil.
Princezna v utajení se mi vážně líbila, nekecám! Samozřejmě,
jak už je patrné z námětu knihy, je určená především mladším dívkám, jako
jsem já. Takže pokud spadáte do této kategorie, přečtěte si ji, nebudete
litovat.
Žádné komentáře
Okomentovat