Lyrickoepická
skladba pojednávající o společenských kruzích a síle tradičních hodnot
Autor:
Baru
Na jednu z nejnovějších Odeonek, pro
které si začínám pěstovat slabost, temně vyhlížející Království Elmet debutové autorky Fiony Mozley, mne nalákala nejen
skvostná, nic a vlastně všeříkající obálka, ale především poměrně poutavá
anotace, která mi velice nápadně připomínala ne tak dávno publikovanou knihu Absolutní miláček, shodně také vydanou
Odeonem. Na rozdíl od Absolutního miláčka,
který mne příliš neoslovil, však Království Elmet bylo knihou, která si užívala mou napjatou pozornost od začátku až do
konce. Pokud jste milovníky dobře napsané lyrické literatury, Království Elmet je právě něčím pro vás.
Daniel a Cathy jsou sourozenci
vyrůstající se svým podivínským otcem všude možně po Británii. Nechodí do
školy, učí se věcem nenáležícím jejich věku a taktéž se nestýkají s žádnými
lidmi kromě svého „taťky“. Když se však jejich otec rozhodne usadit se a
položit základy jejich rodinného domu na rodné půdě jejich matky, spustí se
řetězec nepříjemných, tajemných a ve vyústění až tragických událostí, které
budou příběhu tří hlavních protagonistů zlehka, ale důsledně udávat směr.
Příběh sourozenců Oliverových
vykreslující jejich nádherný a velice blízkých vztah se může od počátku zdát
trochu kontroverzní. Každý z nich je totiž nějakým způsobem zvláštní a
zdálo by se, jako by si obě pohlaví prohodila role. Daniel je velice pohledný,
vzezřením až zženštilý kluk, který rád „čančá dům“, jak jeho otec několikrát trefně
poznamená. Miluje zvířata, rostliny, je ztělesněním empatie a v rámci
možností prostředí, ve kterém vyrůstá, také ztělesněním harmonie a klidu
v jejich domácnosti. Oproti tomu jeho jen o něco málo starší sestra Cathy
je takříkajíc ranařka. Nepřístupná, drsná, uzavřená a nesympatická dívka, která
nejraději tráví čas potulováním se po lesích ve vlastních myšlenkách a ve
společnosti svého otce. Sám otec se živí svým tělem a svými pěstmi a prací pro špinavé
gangy, na své děti ale paradoxně nikdy nevztáhne ruku a jeho vztah k nim
je velice ochranitelský, až „dobrácký“.
Dějová linka depresivního a útlého díla Království Elmet vykresluje emoce,
pocity, detailní vyobrazení anglické krajiny a odlišných charakterů, sociální prostředí
a v neposlední řadě z ní prosakuje síla tradičních hodnot a tradiční
rodiny, nenávist mezi rozdílnými společenskými kruhy, neukojitelná touha po
morálce a pomstě a též výrazný odpor ke kapitalismu. To vše popisuje autorka Fiona
Mozley velice autentickým pohledem jedenáctiletého Daniela, který svému okolí
ještě tak úplně nerozumí a to hlavní si tedy čtenář musí sám vyčíst mezi řádky.
Nad celým příběhem ale i přes dětský pohled visí smutek, depresivnost podtržená
tragickými zvraty a pomalému, leč dusivému tempu psaní autorky.
Něco přes dvě stě stran dlouhý debut
britské autorky rozhodně nebude pro každého. Pokud příliš nemusíte pomalé
psaní, lyričnost nebo díla bez „děje“, pravděpodobně se vám Království Elmet nebude příliš líbit.
Pokud ale těmto aspektům občas rádi dáte volný průchod a příběh Oliverových vás
zaujal, směle se do ní pusťte. Já občas takovýmto dílům dám šanci a v tomto
případě jsem ve výběru nesáhla vedle. Království Elmet bylo krásné, krásné, leč smutné, a rozhodně jsem si z něj
odnesla to nejdůležitější.
Žádné komentáře
Okomentovat