Co
dělá člověka člověkem?
Autor:
Valča
Loni jsem se pustila do Repliky, která nebyla čtenářskou
komunitou zrovna vřele přijata, já jsem však byla z knihy opravdu nadšená
– líbilo se mi téma i zpracování knihy, proto jsem se těšila na pokračování,
které vyšlo pod názvem Kopie.
Gemma s Lyrou se snaží po šílených
událostech a odhaleních kolem Havenova institutu žít normální život. Bohužel to
ani jedné nejde. Lyra s Orionem mají problém žít běžným lidským životem,
Gemma se snaží vyrovnat s tím, jakou roli v celém příběhu sehrál její
otec. A bohužel zjišťuje, že i přes slib, který jí dal, dále plánuje, jak
naložit s Lyrou a Orionem, což Gemmu rozhodně nenechá chladnou a vyráží i
s Petem své přátele varovat.
„Štěstí
nikdy nevydrží dlouho, protože nemusí vyplácet dividendy. Tak to prostě na
světě chodí.“
Lauren Oliverová zachovala způsob
zpracování příběhu, totiž dvě paralelně probíhající knihy v jednom. A to
byl u předchozího dílu velkým tématem odpůrců této knihy – vadilo jim, že se příběh
opakuje v pasážích, v nichž se dívky setkaly (já osobně jsem to takto
nevnímala, ale zase každému se líbí něco jiného). Tentokrát si myslím, že tento
způsob zpracování autorka dovedla k dokonalosti – stále se příběh může
číst několika způsoby – buď začneme zepředu příběhem Gemmy, nebo odzadu
příběhem Lyry, popřípadě můžeme číst příběhy na přeskáčku. Ovšem tentokrát
tohoto potenciálu autorka využila naplno, dívky se totiž až na začátek a konec
vůbec nesetkaly, my tak čteme dva rozdílné příběhy, které však do sebe postupem
času zapadají a jeden bez druhého by nebyly kompletní.
Stejně jako u předchozího dílu mě více
bavila část Gemmy, ovšem tentokrát se z Gemmy stává žena činu. Neohroženě
se vrhá za tím, co považuje za správné, a je jí jedno, že tím porušuje
pravidla. Její příběh byl daleko akčnější, rychlejší, zkrátka mě více táhl. A
Pete? To je prostě miláček - veselý, oddaný a za každou cenu se snaží držet
Gemmu nad vodou.
Oproti tomu Lyra se stala docela slušnou
fňuknou, i když uznávám, má k tomu důvod. Ale přese všechno se stále snaží
zapadnout do svého lidského světa, oproti tomu Orion se uzavírá do sebe, příliš
ven nevychází a jediný, s kým je ochoten komunikovat je Lyra. Její příběh
není tak nacpaný akcí, přesto je důležitý, protože odhaluje zákulisí celé aféry
kolem replik.
„Svět
není černobílý. Neexistují žádné snadné odpovědi.“
Kromě toho, že je kniha napsána svižně,
akčně a má spád, vyzdvihla bych hlavně její téma, protože s tím se
v YA literatuře příliš nesetkáváme. Lauren Oliverová nám skrze své postavy
klade otázku: „Co dělá člověka člověkem?“ Odpověď v knize přímo nenajdete,
ale nutí vás nad tím skutečně přemýšlet.
Žádné komentáře
Okomentovat