Kde jsou hranice lidství?
Autor: Valča
Na Repliku
jsem se neskutečně těšila. Co si budeme povídat, její obálka by přilákala snad
i mrtvého. Ovšem než jsem se k ní dostala, vyposlechla jsem si řadu
negativních (jako skutečně negativních) reakcí a mé nadšení pomalu opadávalo.
Přesto všechno jsem do knihy pustila a ouha, já jsem snad četla úplně jinou
knihu!
Lyra a Gemma. Dvě dívky, jejichž osudy
se protnou a jejichž setkání jim oběma naprosto změní život.
Lyra, dívka klon, žije v utajeném
institutu v Havenu poblíž Floridy a nezná nic než život za zdmi institutu.
Svůj život přijímá takový, jaký je. Těla replik jsou totiž určena
k lékařským pokusům, zaměstnanci institutu se ke všem replikám chovají jako
k věcem a místo jmen mají přidělená čísla. Lyra má to štěstí, že se jí
věnuje doktorka, která jí předčítá Malého prince, naučí ji číst, a co víc, dá
ji jméno.
Gemma naopak pochází z bohaté
rodiny, to ovšem není žádná výhra v loterii. Gemmin otec je odtažitý,
citově naprosto chladný, pracovně vytížený člověk, který se pohybuje
v těch nejvyšších kruzích americké společnosti. V dětství navíc Gemma
prodělala velké množství nemocí, a proto je až úzkostlivě hlídána rodiči, zejména
matkou, která zobe antidepresiva jako lentilky. Sama Gemma se vnímá jako
tlustá, neatraktivní mimozemšťanka. Je vám tedy jasné, že ve škole nepatří
k zrovna velkým oblíbenkyním a často se stává obětí šikany.
Gemma si žije svůj nudný život až do
dne, kdy se jí pokusí unést neznámý muž, který zmíní se o Havenu... Dívka se
proto rozhodne pátrat po historii své rodiny a ještě netuší, že se jí tím změní
život od úplných základů.
Asi největším lákadlem (hned vedle
naprosto boží obálky) je způsob zpracování příběhu. Jedná se totiž o dvě paralelně
probíhající knihy v jednom, které se v určitém okamžiku protnou. Repliku tedy můžete číst několika
způsoby. Buď začnete zepředu, příběhem Lyry, nebo můžete knihu otočit a začít
odzadu, příběhem Gemmy. Ale také se nabízí možnost číst příběhy na přeskáčku,
tedy jednu kapitolu Lyry, jednu Gemmy. Já jsem zvolila poslední možnost a
myslím, že to je nejideálnější řešení. Obávám se, že v případě, kdy bych
četla každý příběh zvlášť, bych si vyspoilerovala druhou knihu.
Ano, je pravdou, že když se dívky
setkaly, opakovala se přímá řeč, ale prožívání každé z dívek bylo jiné,
proto to nijak zvlášť nevadilo (a navíc se dívky setkaly asi tak dvakrát, takže
asi tak).
Vyzdvihla bych charakterové zpracování obou
dívek. Autorce se skutečně povedlo vytvořit dvě povahově zcela odlišné dívky,
dva zcela odlišné pohledy na jednotlivé události.
Kniha je určena zejména pro dívky, proto
se nemůžeme divit, že autorka do příběhu zakomponovala romantickou linku. Mně
nijak nevadila, naopak byla jemná a přesně taková, jak bych to u dívek
v jejich věku očekávala.
A který že ten příběh se mi líbil více?
Zřejmě budu v menšině, ale více mě zaujala Gemma. Byla mi zkrátka
sympatičtější.
Co nemůžeme opomenout, je téma knihy –
klonování. Vím, že v současnosti je klonování lidí v kolonce sci-fi, ale
věda a technika jde stále kupředu a je otázkou, jak se k této otázce
postavíme, až přijde její čas… A přesně na to Lauren Olivierová poukazuje –
pokud bychom hypoteticky byli schopni vytvořit klony lidí, dívali bychom se na
ně jako na lidi, nebo jako na věci?
Zaujala-li vás kniha svou anotací,
nenechte se odradit některými zápornými reakcemi a přečtěte si ji. Replika je originální kniha jak svým
zpracováním (tady bych radila číst kapitoly na přeskáčku), tak svým tématem. A
mě rozhodně bavila.
Děkujeme
společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat