Tři temné koruny

Tři sestry, jeden trůn.

Autor: Terka

Kniha Tři temné koruny vzbudila docela rozruch. Původně jsem ji vůbec neměla v plánu číst, ale pak mě zaujalo, jak o ní všichni mluví – jedni ji chválí, druzí haní. No, nezbývalo, než si udělat vlastní názor.

Tři sestry. Trojčata. Každá má být podle tradic obdařena nadáním. Jedna míchá jedy, druhá ovládá živly, třetí zvířata a květiny. Ovšem jen jedna se může stát královnou. Ta nejmocnější. Ta, která je schopná zabít své sestry. Jenže, jak se ukáže, není to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Sestry jsou stejně rozdílné jako jejich dary a dvory, u nichž žijí. Katherine ovládá jedy, teda pokouší se o to, ale příliš jí to nejde. Přesto se snaží a vůbec nemá v plánu se vzdát bez boje. Úplný opak je Arsinoe, naturalistka. Stejně jako Kathrine má problém ovládnout své nadání, ale má to úplně na háku, dělá si z toho legraci a neustále trousí ironické poznámky. A poslední z trojlístku, Mirabella, vypadá, že má vyhráno. Své nadání, živly, plně ovládá a většina obyvatel se klaní k tomu, že právě ona bude příští královnou. Jenže Mirabella je příliš citlivá na to, aby zabíjela…. 

„…myslela jsem, že mám víc času. Já nechci umřít.“

Jelikož se jedná o první díl nové série, je začátek knihy velmi pomalý. Seznamuje nás s novým světem, vysvětluje nám, jak to v něm chodí. V kapitolách se střídá vyprávění z pohledu jednotlivých sester, v nichž máme možnost nahlédnout i do životů vedlejších postav, tedy jejich přátel, ale i těch, kteří se skrze ně chtějí dostat k moci, což jsem velmi uvítala, protože jsem si díky tomu utvářela názor na sestry.

Zřejmě nejvíce jsem si ze sester oblíbila Arsinoe a to hned z několika důvodů – její příběh podle mě nejvíce odsýpal, líbil se mi dvůr, v němž vyrůstala (připadali mi jako opravdová rodina, která svou princeznu bere takovou, jaká je, a nechává jí spoustu volnosti) a hlavně, z ničeho nedělala vědu (pravda, časem mi její přístup začal lézt na nervy).

Nicméně za naprosto největšího sympaťáka vyhlašuji Billyho. Ten mi sedl, bavil mě a fakticky mu fandím (otázkou je, kolik prostoru dostane v dalších dílech, přeci jen je to vedlejší postava).

Přesto všechno mi příběh Tří temných korun byl nějak jedno… Nevím, jestli to bylo tím pomalým tempem vyprávění, nebo tím, že jsem si nevytvořila vztah k postavám, ale pro mě tomu chybělo to pověstné „něco“. Dlouho po dočtení jsem přemýšlela co, ale fakticky nevím, neumím to pojmenovat… Pokračování ale zřejmě ještě šanci dám, přeci jen ten závěr byl to nejpovedenější z celé knihy a zajímá mě, jestli to bude tak, jak si představuji…

Tři temné koruny / Kendare Blake / CooBoo / 2018

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.