Od
šití nacistických uniforem až po obleky amerických prezidentů
Autor:
Baru
Autobiografie Martina Greenfielda,
jednoho z nejlepších a nejúspěšnějších krejčích všech dob, je další
z mnoha titulů spadajících pod válečný žánr, leč je to, jak později
prozradím, velice zavádějící. Jméno Martin Greenfield českým čtenářům
pravděpodobně mnoho neříká, za velkou louží ale vůbec není cizí. Muž, který se
narodil v roce 1928 v obci Pavlovo, tehdy ještě ležící na území
Československa, dnes Ukrajiny, se rozhodl sepsat dílo, které nás provede od
šťastného idylického dětství v Podkarpatské Rusi přes dva nejkrutější
koncentrační tábory až na červený hollywoodský koberec a do Bílého domu.
Název knihy, Krejčí z Osvětimi, stejně jako její anotace, určitě
v každém čtenáři evokuje příběh z válečného prostředí. Bohužel, tento
dojem je velice klamivý a mne samotnou trošičku zklamalo, že je takto kniha
prezentována. Válečnému tématu se totiž věnuje jen opravdu hodně zběžně, ani ne
čtvrtinu knihy. Plynule na ni pak navazuje téměř sto padesát stran popisů
vývoje autorova osobního života v profesní rovině – jeho útěk do Ameriky, střídání
prací, začleňování se do obyčejného života, prosté životní kroky, postupné, leč
velmi pomalé budování jeho firmy a v neposlední řadě - na několika desítek
stranách rozložený, s každým jménem trochu ztrácející mou pozornost,
seznam mnoha slavných osobností, amerických prezidentů či filmových a hudebních
hvězd, které sám autor oblékal. Mnohem příhodnější název pro tuto knihu by
podle mne byl Martin Greenfield Clothiers.
Kniha totiž skutečně pojednává výhradně o jeho firmě, jejím vzniku a vývoji.
Nicméně berme to tak, že příběh opravdu začíná v Osvětimi – kde teprve
náctiletý, vlastním jménem Max Grünfeld, zašívá první nacistickou uniformu.
Toto spojení, paradoxnost svého příběhu,
ironii osudu – to nejspíš chtěl Martin Greenfield svou knihou předat. Že i když
mnohokrát stál tváří tvář smrti – dnes slaví 90 let. Že i jako náctiletý
sirotek, který měl tehdy do kapsy hodně hluboko – si dnes může dovolit ledacos.
Že i když to vypadá, že máte ten nejnepříznivější osud, jednou se mince obrátí.
Poselství je smutné, však krásné a donutí svého čtenáře k zamyšlení.
Krejčí z Osvětimi má něco, co se mu zdaleka nedá upřít. Je
to snad jakási autenticita nebo hloubka příběhu. Jinak je však napsán
výstižným, leč strohým a nijak čtivým stylem, dějově je příběh plytký a konec
ho v tomto duchu naprosto zničí. Pro mne lehce podprůměrný, méně zajímavý
příběh. Byly ale pilíře, které se mi skutečně líbily – například začleňování
uprchlíka v Americe, styl jeho prezentování sebe sama i firmy. Útlá knížka, kterou přečtete za jedno
odpoledne – možná vás, pokud vás skutečně zajímají autobiografie zajímavých
osobností – pohltí a nepustí. Mne však neoslovila v duchu, v jakém jsem
očekávala, a jako válečnou literaturu bych ji rozhodně nedoporučila.
Žádné komentáře
Okomentovat