26/03/2019

Krejčí z Osvětimi


Od šití nacistických uniforem až po obleky amerických prezidentů

Autor: Baru

Autobiografie Martina Greenfielda, jednoho z nejlepších a nejúspěšnějších krejčích všech dob, je další z mnoha titulů spadajících pod válečný žánr, leč je to, jak později prozradím, velice zavádějící. Jméno Martin Greenfield českým čtenářům pravděpodobně mnoho neříká, za velkou louží ale vůbec není cizí. Muž, který se narodil v roce 1928 v obci Pavlovo, tehdy ještě ležící na území Československa, dnes Ukrajiny, se rozhodl sepsat dílo, které nás provede od šťastného idylického dětství v Podkarpatské Rusi přes dva nejkrutější koncentrační tábory až na červený hollywoodský koberec a do Bílého domu.


Název knihy, Krejčí z Osvětimi, stejně jako její anotace, určitě v každém čtenáři evokuje příběh z válečného prostředí. Bohužel, tento dojem je velice klamivý a mne samotnou trošičku zklamalo, že je takto kniha prezentována. Válečnému tématu se totiž věnuje jen opravdu hodně zběžně, ani ne čtvrtinu knihy. Plynule na ni pak navazuje téměř sto padesát stran popisů vývoje autorova osobního života v profesní rovině – jeho útěk do Ameriky, střídání prací, začleňování se do obyčejného života, prosté životní kroky, postupné, leč velmi pomalé budování jeho firmy a v neposlední řadě - na několika desítek stranách rozložený, s každým jménem trochu ztrácející mou pozornost, seznam mnoha slavných osobností, amerických prezidentů či filmových a hudebních hvězd, které sám autor oblékal. Mnohem příhodnější název pro tuto knihu by podle mne byl Martin Greenfield Clothiers. Kniha totiž skutečně pojednává výhradně o jeho firmě, jejím vzniku a vývoji. Nicméně berme to tak, že příběh opravdu začíná v Osvětimi – kde teprve náctiletý, vlastním jménem Max Grünfeld, zašívá první nacistickou uniformu. 

Toto spojení, paradoxnost svého příběhu, ironii osudu – to nejspíš chtěl Martin Greenfield svou knihou předat. Že i když mnohokrát stál tváří tvář smrti – dnes slaví 90 let. Že i jako náctiletý sirotek, který měl tehdy do kapsy hodně hluboko – si dnes může dovolit ledacos. Že i když to vypadá, že máte ten nejnepříznivější osud, jednou se mince obrátí. Poselství je smutné, však krásné a donutí svého čtenáře k zamyšlení.

Krejčí z Osvětimi má něco, co se mu zdaleka nedá upřít. Je to snad jakási autenticita nebo hloubka příběhu. Jinak je však napsán výstižným, leč strohým a nijak čtivým stylem, dějově je příběh plytký a konec ho v tomto duchu naprosto zničí. Pro mne lehce podprůměrný, méně zajímavý příběh. Byly ale pilíře, které se mi skutečně líbily – například začleňování uprchlíka v Americe, styl jeho prezentování sebe sama i firmy.  Útlá knížka, kterou přečtete za jedno odpoledne – možná vás, pokud vás skutečně zajímají autobiografie zajímavých osobností – pohltí a nepustí. Mne však neoslovila v duchu, v jakém jsem očekávala, a jako válečnou literaturu bych ji rozhodně nedoporučila.


Žádné komentáře

Okomentovat

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm