Kapesník,
prosím!
Autor:
Natka
Jistě jste zaznamenali, že YOLI téměř
každý rok vydá minimálně jeden srdceryvný doják, který člověka totálně rozloží…
Loni to bylo Tisíc polibků,
v předchozích letech Hvězdy nám nepřály či Všechny malé zázraky.
Mimochodem, pokud jste tuhle knihu Jennifer Nivenové ještě nečetli, okamžitě to
napravte, protože to je jedna z knih mého života…. Po dočtení jsem
plakala, pak koukala do prázdna a pak zase plakala. Všechny malé zázraky jsou zkrátka jednou z nejlepších knih,
které jsem kdy četla, a to je v podstatě důvod, proč tyto YOLI dojáky
vyhledávám – stále totiž hledám další knihu, která se jí alespoň vyrovná. A
letos jsem to zkusila s novinkou Já a holka odvedle.
Matt je normální patnáctiletý teenager -
chodí do školy, hraje závodně basket, v němž se chce probojovat do týmu
reprezentace, po boku mu vždy věrně stojí jeho nejlepší kamarádka Tabby. Ale
kromě toho všeho má i hlavu plnou ideálů, představ a fantazií, které se k jeho
smůle realitě příliš nepodobají. Matt totiž pomalu zjišťuje, že jeho náklonost
k Tabby není čistě kamarádská, což by nebyla taková hrůza, kdyby zrovna
nezačala chodit s basketbalovou hvězdou školy. A to bohužel není vše, co
mu osud do cesty postaví…
„Jsem
až po uši zamilovaný do své nejlepší kamarádky z dětství, ona o tom
absolutně netuší a najednou ji zajímají starší, mnohem oblíbenější kluci.
Už
teď to zní jako špatný film.“
Asi takhle, neprozradím vám, co převrátí
Mattovi život naruby, připravila bych vás o autentický prožitek z četby této
knihy, ale jedno vám prozradit mohu – tahle kniha bude neustále vířit vašimi
emocemi. Matt je totiž neskutečný sympaťák, k němuž si lehce najdete
cestu, po pár stránkách se stane jedním z vašich nejlepších kamarádů. A
víte co? Já v něm vlastně našla spřízněnou duši… On je totiž stejně jako
já král své fantazie (já jsem královna, abychom si rozuměli). Určitě to znáte
také – dostanete se do nějaké situace, kterou ve svých představách řešíte
naprosto s přehledem a grácií, v realitě je to bohužel úplně jinak. A
těmito situacemi se bavíte dobrou polovinu knihy – Matt v realitě versus
Matt ve svých představách.
„Hej,
Matte, ty máš holku?“
„Jo,
kámo, jasně že mám holku,“
„Boží.
Která to je?“
„To
si nejsem úplně jistej.“
„Boží.
Jeď dál, borče.“
Byla
to moje členská kartička do nového božího světa skoro-dospěláků.
(…)
A
pak přišla její poslední sadistická rána. „Tak to je skvělý, Rebecco! Vydrž,
tvůj kluk je přímo tady. Chce s tebou mluvit.“
Vzpomínky
na tu chvíli mám trochu zamlžené, protože můj mozek a zbytek centrální nervové
soustavy vyhlásily volno. Možná jsem se i podělal, těžko říct.
Přesně v takto humorném duchu
probíhá první část knihy, kdy se bavíte tím, jak Matt kličkuje svým životem,
řeší svůj komplikující se vztah s Tabby a pak to přijde. Rána
z čistého nebe. Samozřejmě, že jsem tušila, že se k něčemu schyluje,
ale tohle jsem nečekala… Chvíli jsem četla a vnímala děj, jako bych byla
v tunelu, ale pak mi došlo, že se to prostě opravdu stalo. V tu
chvíli mi skanula první slza. Po ní přišla druhá, pak třetí a rázem jsem měla
obličej smáčený nekonečným proudem slz.
A vy od tohoto okamžiku sledujete, jak
se z pohodového kluka stává člověk plný bolesti, který se vyhýbá svým
blízkým a ubližuje nejen sobě, ale i svému okolí. A přestože víte, že jeho chování
je místy přes čáru, chápete ho. Možná se dokonce občas přistihnete, že mu i
fandíte.
Já a holka odvedle je velmi povedená prvotina Jareda
Recka, který se nám prostřednictvím své knihy snaží ukázat, že život není jen
veselý. Mohou nás totiž potkat i velmi bolestné okamžiky, s nimiž se
zkrátka musíme nějakým způsobem vyrovnat. A každý se se svou bolestí vyrovnává
po svém… Důležité je najít cestu.
A pozor, během čtení budete potřebovat
celé balení kapesníčků, protože vám ukápne nejedna slza.
Žádné komentáře
Okomentovat