Ustrašené
strašidýlko
Autor:
Bára
Jméno Alena Mornštajnová je
v českém literárním světě již natolik známé a profláknuté, že snad ani
není třeba připomínat, že se jedná o úspěšnou autorku knih Slepá mapa, Hotýlek
či Hana. Troufám si dokonce tvrdit, že je jednou z nejlepších současných
českých autorek, a proto jistě chápete, že jsem si nemohla nechat ujít její
první knihu pro děti, kterou navíc ilustrovala skvělá Galina Miklínová.
Stráša žije na hradě se svými rodiči,
maminkou, která pracuje jako Bílá paní, a tatínkem, který je jedním
z nejlepších bezhlavých rytířů v Evropě. Stráša zatím nestraší,
protože je na to ještě malý (vlastně docela mrňavý, protože svému tatínkovi je
sotva po kolena). Ale to by nebyl takový problém. Mnohem horší totiž je, že je
hrozný strašpytel. Bojí se nejen tmy, ale i vlastního jména. Ve skutečnosti se
totiž jmenuje Bubu. Je vám tedy jasné, co se děje, jakmile na něj někdo zavolá
jeho vlastním jménem? Doslova se strachy vypaří. A proto mu všichni říkají
Stráša.
Přestože Stráša každý den pozoruje
zástupy dětí, které hrad navštěvují se školou, má pouze jednoho lidského
kamaráda – Matěje, kastelánova syna. Vedle Matěje se ještě kamarádí
s Luisou, kočkou babičky Žanety, která se k nim přestěhovala poté, co
se babička Žaneta, vystudovaná čarodějnice, rozhodla pověsit čarodějnictví na
hřebík a přesunout se ze samoty v lese do víru města. Jenže Luisa se jednoho dne nevrátí domů a
Stráša bude muset sebrat veškerou odvahu a vydat se ji hledat…
Přesně takto si představuji knihu
určenou pro čtenáře od šesti let – vtipná, milá, poučná a navíc okořeněná o
detektivní zápletku. Všichni už jsme měli mnohokrát možnost přesvědčit se, že
Alena Mornštajnová je mistryně vypravěčského umění, ale to, jak přizpůsobila
jazyk dětskému čtenáři, je prostě geniální. Nápaditě využívá jazyk pro
vytvoření komických situací, ale zároveň dětem ukazuje, jak se dá jazyk
v různých situacích chápat jinak.
„Jestli
je Ládin opravdu tak pověrčivý, jak tvrdí Slávek, muselo mu vadit, že ve středu
nemůže vystrčit nos ze dveří.“
„Proč
by strkal nos ze dveří?“ zeptal se Stráša a zatahal se za nos. Držel pevně. „A
jak se to vůbec dělá?“
„To
se jenom tak říká,“ vysvětlila mu Helenka. „Znamená to, že nemohl vytáhnout
paty z domu.“
„Jenom
paty?“ podivil se Stráša. „Proč by někdo vytahoval z domu jenom paty?“
Matěj
se chytil za hlavu, ale Helenka trpělivě vysvětlovala dál. „Bál se vyjít
z domu na ulici.“
„Aha,“
řekl Stráša a pomyslel si, že to Helenka mohla říct rovnou.
Kromě toho také autorka dětem
prostřednictvím příběhu přibližuje některé klasické pověry – pátek 13. nosí
smůlu, kominík naopak štěstí, černá kočka, která vám přeběhne přes cestu, vám
rovněž přinese smůlu, stejně jako když šlápnete na kanál.
„Ani
si neumíte představit, jaké je to trápení, když je člověk pověrčivý. Smůla se
mi lepí na paty a nepomáhá mi ani podkova pro štěstí zavěšená nad dveřmi.“
Stráša
se Ládinovi zadíval na paty, aby se podíval, jak vypadá smůla, ale nic neviděl.
Asi ji má v ponožkách, pomyslel si.
Přestože se jedná o pohádkový příběh pro
děti, udržuje si kontakt se současným světem a je tak dnešním dětem mnohem
blíž, a to v situacích, kdy maminka Bílá paní jede na třídenní školení,
nebo když se teta Růženka rozhodne, že už nechce být víla, protože její taneční
nadání v lese na paloučku nikdo neocení, a proto si ve městě založila
taneční školu, kde učí lidi tančit, či když strýce Hynka, povoláním hejkal,
trápilo v lese vlhko, a on se proto rozhodl stát se školníkem a hulákat na
děti, aby se přezouvaly.
Skvělý příběh je navíc umocněný úžasnými
ilustracemi Galiny Miklínové, která se rozhodla celý příběh postavit doslova na
hradbách. Jednoduše, krása!
Hledáte-li moderní pohádkový příběh,
který vás pobaví, poučí a zároveň udrží v napětí, je Strašidýlko Stráša přesně to, co hledáte. Knihu totiž ocení nejen
ti nejmenší, pro něž je primárně určena, ale i dospělí, kteří mohou se svými
dětmi o Strášovi společně číst.
Žádné komentáře
Okomentovat