16/10/2016

Hvězdy nám nepřály


Náklonnost hvězd neovlivníme. Některé jsou doslova nepřející.

Autor: Baru


Nepopsaný list papíru je vždycky metaforou nového začátku. Hned tady se ale pozastavím – jakou metaforou vyjádříme konec? Udupanou hlávkou čínského zelí? Nebo papírem, který už je popsán až po okraj?

Takovým příkladem nepopsaného listu je dvanáctiletá Hazel Grace Lancasterová, i čtrnáctiletý (můžeme se o tom jen dohadovat, samozřejmě) Augustus Waters. Pak přejde prostinký rok a v životech těchto obyčejných teenagerů se něco změní. Radost přejde v bolest, smích, v pláč.



Hazel Grace je na můj vkus až moc lehkomyslná. V jejím vyprávění mi chybí jakási vážnost, respekt. Chtěla bych vidět šestnáctiletou puberťačku, která bere rakovinu a smrt celkově s takovou lehkostí a legrací jako ona. Neříkám, že to nebyla optimistka, to zas jo. Ale všechno má své meze.  Ale třeba se Hazel inspirovala Brumbálem, který tvrdí, že „smrt je pro spořádanou mysl jen dalším dobrodružstvím.“ Jinak to byla vcelku sympatická holka, ale také palice tvrdohlavá. Nu což, své přednosti si člověk nevybírá.

 Augustus Waters byl krasavec, to se musí nechat. I tak jsem k němu ale nepociťovala to, co nejspíš bylo autorovým záměrem.  Až TAK sympatický mi zase nebyl.

A když už jsme u toho, říkejte si, co chcete, ale Izák je prostě lepší. A být tak optimistický i poslepu… Dobře, Izáku, dobře ty!

Jediné co mi při čtení Hvězd maličko scházelo, byla čtivost, neb jsem se až na pár chvilek a výlet do Amsterodamu docela nudila. Chyběla mi akce. Stále dokola poslouchat Hazel vás brzy začne unavovat. A já, jakožto čtenář akčních trháků, kde se pořád něco děje, jsem tu narazila.

Kniha je ale napsána příjemným a odlehčeným stylem, to se musí nechat. A nápad je to se vším všudy naprosto skvělý. Jen mě prostě John Green moc neupoutal.

Tak či tak, Hvězdy nám nepřály, jsou skvělou volbou pro dlouhou chvíli. Není to nic, z čeho bych se já osobně posadila na zadek, ale také to je možná příčinou toho, že tento žánr zdaleka není mým šálkem kávy. Proto jsem byla mile překvapena, jak to všechno autor dokázal zformulovat, napsat a stvořit tak podmanivé postavy, které Vám nejednou seberou dech. Teď už zbývá jen poslední otázka. Jestliže hvězdy nepřály Hazel s Gusem, budou přát zrovna nám?

Žádné komentáře

Okomentovat

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm