Jedna
ze slabších Christieovek
Autor:
Baru
Slečna Marplová rozhodně není Hercule
Poirot, a proto si zřejmě toto jméno málokdo spojí s umnou spisovatelkou
Agathou Christie. Když ale její případy prozkoumáte blíže, jistě se shodneme,
že stařičká bystrá ženština byla pro Agathu stejně příjemnou společnicí jako
detektiv proslavený svým knírkem. Co se záhady v londýnském starosvětském hotelu
Bertram týče, hodnotím tento případ jako jeden z nejslabších, které se
v autorčině mysli zrodily. Ale buďme upřímní – bavila mne stejně a
odtrhnout oči od toku písmen jsem mohla jen v těch nejnutnějších
případech. Zlatá dobrá Agatha Christie totiž neomrzí, ani kdyby napsala ten nejprachobyčejnější
příběh.
Stařičká slečna Marplová přijíždí do
srdce své rodné země, aby si zde užila dva týdny nostalgického vzpomínání,
příjemného nakupování a odpočinku, který si po dlouhé době jistě zaslouží.
Vrací se do hotelu, který na svém místě stál již mnoho, mnoho desítek let zpět.
A přesto, jak ihned po příjezdu do hotelu jejímu bystrému oku neunikne, se zde
nezměnilo vůbec nic. Dokonce jako by se i lidé na tomto místě vrátili
v čase. Pravé máslové vdolečky, personál vystrojený v šatech
z předválečných let, příjemné posezení ve staře, avšak stále působíc
luxusně písárně, šarmantní číšník i všímavá recepční. Hotel Bertram působí už
od svého zrodu starosvětsky a důstojně. Avšak jedno je zde podivné, přesto na
první pohled přehlédnutelné. Se zdánlivě náhodným a překvapujícím složením
hostů jako by zde něco nehrálo…
Jako autorčina fanynka se bohužel nemůžu
a ani nedokážu ubránit srovnávání s jejími ostatními tituly. V hotelu Bertram jako by něco
vázlo. Doslova. Děj plynul na plytkých rozhovorech a zdánlivě nesouvislých
činech, jedna nevybarvená postava střídala druhou, na stránkách jako by se
zastavil čas. Nepochopte mne špatně. Tato kniha je stejně tak čtivá jako její
předchůdkyně i následnice, ať už je to jednoduchým, nicméně atraktivním stylem
psaní. Ale dějovou linku hodnotím jako jednu z těch mála méně vydařených,
protože na stagnaci, která z knihy vyzařovala, u autorky nejsem příliš
zvyklá.
Dalším překvapivým jevem je také fakt,
že právě v této knize nedala autorka své hlavní hrdince vůbec tolik
prostoru, kolik bychom očekávali. Slečna Marplová zde sehrává svou roli spíše
na pozadí, což je v tomto případě spíše na škodu, protože pohled na záhadu
z očí policejního inspektorka je poměrně obligátní a předvídatelné.
V hotelu Bertram je knížka, která Vás svou čtivostí sice vtáhne do
děje, ale po přečtení na Vás nezanechá vůbec žádný dojem. V mém případě to
tak alespoň bylo a už se nemůžu dočkat, až si zase přečtu Christieovku, která
mne svým důvtipem a sofistikovaností zase naprosto pohltí.
Žádné komentáře
Okomentovat