Žirafák
Ferdík, který se nevzdal svého snu.
Autor:
Bára
Co si budeme povídat – kniha a dítě
k sobě neodmyslitelně patří a jsem přesvědčena, že čím dříve dětem začneme
předčítat, tím více se to na dětech podepíše - v tom kladném slova smyslu, samozřejmě.
Vždyť v prvních třech letech života se intenzivně rozvíjí jejich řečové
centrum, proto děti, kterým je odmalička předčítáno, dříve mluví, čtou, píší,
jsou lepšími čtenáři a disponují lepšími studijními předpoklady. A to již
nezmiňuji rozvoj představivosti a blahodárnost v emoční oblasti. Proto je
možná někdy problém najít tu „správnou“ knihu k předčítání. Ano, všichni
známe Hrubína, Žáčka či Kožíška, což je taková ta klasika, která nikdy
nezklame. Co když ale chceme něco novějšího? Kam se obrátit, abych nesáhla
vedle? A tady bych ráda vypíchla nakladatelství Pikola a její novinku Žirafy neumí tančit.
Žirafy neumí tančit je kniha určená dětem od dvou let, čemuž
odpovídá i samotný příběh, který není nijak složitý. Pracuje s jednou
srozumitelnou dějovou linkou – žirafák Ferdík miluje tanec a strašně rád by se
s ostatními zvířaty zúčastnil každoročního pralesního bálu. Ovšem všichni
obyvatelé pralesa vědí, že žirafy tancovat neumí a Ferdíkovi se posmívají. Ferdík
se však svého snu nehodlá vzdát.
„Nesmutni,
já radu ti dám,“
ozve
se cvrček: „Pro ty,
kdo
jsou jen trochu jinačí,
Postačí
změnit noty.“
Příběh je psán ve verších, což přispívá
k melodičnosti textu, a to mají malé děti rády. Celkově je text hezky
graficky zakomponován do nádherných celostránkových barevných ilustrací,
s nimiž se během společného čtení dá dále pracovat. Ilustrace jsou totiž
plné nejrůznějších zvířat, které mohou děti společně se svými rodiči poznávat a
povídat si o nich.
Příběh jako takový není vzhledem
k cílové věkové kategorii čtenářů nijak složitý. Je jednoduchý,
srozumitelný, ovšem co na něm oceňuji, je jeho přesah. Skrze žirafáka Ferdíka
děti zjišťují, že být jiný není špatné, a pokud se jim něco nedaří, nemají se
vzdávat svého snu. Nic totiž není nemožné, pokud na tom budou pracovat.
„Žirafák
Ferdík dlouhán byl,
nohy
měl jako tyčky,
s hlavičkou
v oblacích snil,
namísto
kolen kličky.“
Podtrženo sečteno knihou Žirafy neumí tančit jsem byla mile
překvapena. Příběh je psán přesně tak, aby zaujal malého čtenáře – autor
využívá veršů a rýmů, aby dosáhl melodičnosti textu, příběh je jednoduchý,
srozumitelný, obohacený silnou myšlenkou. A to vše je zabaleno do nádherných
celostránkových ilustrací.
To, že žirafy neumí tančit jsem se dočetla v této krásné knize a jsem moc ráda, že jsem ji díky Vám mohla přečíst, děkuji :-) Ostatně mě vlastně i tato kniha dovedla k tančení jako takovému a já jsem se rozhodla jít na takové taneční kurzy streetdancu v Olomouci :) Tak uvidím, zda mne to bude bavit.
OdpovědětVymazat