Bílá kniha není zdaleka dílem pro každého
Autor: Baru
Když jsem jako fanynka Vegetariánky na podzim zaregistrovala,
že má v listopadu vyjít pod štítkem edice Světové knihovny Odeon nová
kniha Han Kang, byla jsem rozhodnutá se do ní v co nejbližší době pustit.
Její prvotina, již výše zmiňovaná Vegetariánka,
pro mne byla maličko rozporuplným, avšak šokujícím a neuvěřitelně čtivým dílem.
Podobná očekávání jsem měla i od Bílé knihy, jejíž historie vzniku je snad delší než ona sama. Bohužel, nepředčila
má očekávání, a dokonce pro mne byla jedním z největších literárních
zklamání letošního roku.
Téměř dvousetstránková odeonka je
rozdělena na mnoho velmi krátkých povídek. Tyto povídky jsou pak napsány jako
poezie v próze, téměř nedějově, pouze poeticky. V každé z nich
se autorka zamýšlí nad určitou kapitolou svého života, přičemž všechny mají
určitým způsobem co dočinění s bílou barvou. Lyrická Bílá kniha je velmi depresivní, chaotická, nesouvislá a čtenáři se
může zdát, že nekončící. Pojednává o krutosti, promarněném životě, smrti a
ztrátě. Při psaní autorka evidentně balancovala na životní propasti mezi
depresí a žitím.
Bílá kniha je synonymem pro pochmurnost
a depresi. Han Kang je jiná, a tak, jak se mi její jinakost projevená ve Vegetariánce líbila, tady mne přímo
odpuzovala. To, na co chtěla v tomto svém díle zřejmě poukázat, se mne
žádným způsobem nedotklo. Jak se říká, méně je někdy více, tento případ je ale
výjimkou. Přišlo mi, jako by v ní nebylo vůbec nic. U knih tohoto typu je
pro mne velmi důležitá celistvost, kterou jsem zde hledala marně po celou dobu
čtení.
Bílá kniha je pro mne bohužel největším literárním zklamáním
letošního roku, o to více, že je to po dlouhé době první kniha publikovaná v
nakladatelství Odeon, kterou jsem byla zklamána. Pokud jste zarytí fanoušci
této edice či autorky, rozhodně dejte Bílé
knize šanci. Pokud Vás ani jedno z výše uvedených nijak neláká,
doporučuji sáhnout po jiné knížce.
„Na
okraji tohoto města spatřila motýla. Jednoho listopadového rána odpočíval
v rákosí bělásek se složenými křídly. Od konce léta žádného jiného motýla
neviděla, kde se celou dobu schovával? Minulý týden se začalo prudce
ochlazovat, křídla mu mezitím možná několikrát zmrzla a roztála. Místy se zdála
docela průsvitná. Až tak, že jimi probleskovala černá hlína na zemi. Za nějaký
čas zprůsvitní i zbývající bílé plošky. Křídla už nebudou křídly, motýl už
nebude motýlem.“
Žádné komentáře
Okomentovat