A jak byste se zachovali vy?
Autor: Míša
Sucho.
Jednoslovný název knihy bestsellerového autora Neala Shustermana a jeho syna
Jarroda. Jelikož mám ráda katastrofické příběhy, byla tato kniha pro mě jasnou
volbou. Nalákaly mě také komentáře lidí, kteří autorovu tvorbu znají. Já jsem
se s jeho dílem setkala úplně poprvé, takže jsem netušila, co mám od něj
čekat. Jen jestli to nadšení nebylo předčasné…
Alyssa je šestnáctiletá dívka, která žije se svými
rodiči, mladším bratrem Garrettem a čtyřnohým mazlíčkem Kingstonem
v rodinném domě poklidným životem. V současné době u nich dočasně žije
strýc Bobek, vlastním jménem Herb. Je den jako každý jiný, sobota 4. června a
nic nenasvědčuje tomu, že by měl být něčím odlišný. Najednou kohoutek
v kuchyni začíná vydávat bizarní zvuky, prskne a maminka už se vody pro
Kingstona nedočká. Myslí si, že je to jen porucha, která se dá rychle opravit.
A tak začíná celý kolotoč událostí.
Hlavními hrdiny příběhu jsou děti, puberťáci.
Allysa, Garrett, soused Kelton, Jacqui a Henry. Celý příběh zažíváme
z jejich pohledu. Kniha je totiž rozdělena na části a ty na kapitoly,
které nesou název jednoho z dětí. Líbí se mi, že se vypravěči střídají, a
my tak můžeme vnímat příběh každého aktéra zvlášť. Víme, co si myslí, jak danou
situaci vnímají, jaký vztah mají k ostatním dětem. Každý z nich je
totiž úplně jiný a věřím, že čtenář si svého oblíbence najde.
Mým favoritem se stal Kelton McCrack. Chytrý mladý
muž, který se společně s rodiči připravoval na apokalypsu. Postupně si
svůj dům upravovali tak, aby v případě nouze mohli přežít jakoukoli
případnou katastrofu. Dokázal si poradit v situaci, ve které si jiní
nevěděli rady. Měl vždy nápad co a jak udělat. K tomu byl však vedený od útlého
dětství, protože jej otec učil vše důležité, co by se mu mohlo v životě
hodit. A tajně miloval svou sousedku Alyssu.
Příběh je příjemně doplněn momentkami, ve kterých se
popisuje, co se děje mimo události týkající se hlavních hrdinů. Je zajímavé
číst, jak se životy lidí mění, a to pouhým otočením kohoutku. Nikdo z nás
si v dnešním životě nedokáže představit, co by se asi odehrávalo a jak
bychom se zachovali my. Stali by se z nás vodní zombie jako
v příběhu? Opravdu je lidská touha po přežití tak silná, že se z lidí
stávají zrůdy, které jsou ochotny ublížit druhým za každou cenu? To jsou
otázky, které mi vyvstávají na mysli, a říkám si, že na ně asi ani nechci znát
odpověď. Myslím si, že na našem knižním trhu byla absence knihy s tímto
tématem. Jsem ráda, že se Neal nebál tuto problematiku vody a bezvodí otevřít.
Je potřeba si uvědomit, že bychom neměli vodou plýtvat a naopak jí šetřit. A
kde jinde začít, než u mladých čtenářů?
„V
ústech cítím sucho a chuť, jako bych žvýkala podrážky starých nikeů. Jako bych
cucala bláto. Mokré, lesklé bláto. Ve skutečnosti je to lákavá představa. Co je
mi po takové ledově vychlazené, orosené plechovce Dr Peppera – já bych se teď
každopádně spokojila s blátem. Je to zvláštní, jak potřeby těla
přenastavují parametry toho, s čím by se člověk spokojil.“
Kniha se čte dobře, svižně, ale přijde mi, že místy jsem
byla myšlenkami jinde než u Alissy a jejich přátel. Tak, jak příběh dobře a
čtivě začal, postupně mé nadšení k četbě opadalo. Potom ale přišel konec,
který byl opět doplněn zajímavými situacemi, které mou touhu po akci a vzrušení
naplnily. Musím ale přiznat, že přišla chvíle, kdy jsem si řekla: tuto knihu
nedočtu. Tím, že jsem měla vysoká očekávání, jsem byla knihou mírně zklamaná. Abych
si udělala o Shustermanovi a jeho tvorbě lepší obrázek, asi budu muset sáhnout
po další jeho knize.
Žádné komentáře
Okomentovat