A možná
zjistíš, čeho se bojíš ty…
Autor:
Míša
Jako velký fanoušek děsivých
příběhů, thrillerů a hororů jsem se nemohla dočkat, až si tuto knihu přečtu. Ještě
předtím, než se mi Děsivé historky
dostaly do ruky, tak mě zaujaly svým zelenočerným přebalem. Kombinace těchto
barev ve mně evokuje strach a napětí. Kniha konečně dorazila, jdeme na to…..
Obal je příjemný na dotek, jelikož
se střídá matná část s částí lesklou. Na přední straně na nás koukají
různé strašidelné postavy, které se vyskytují v samotných příbězích. Na
zadní straně je portrét autora Michaela Dahla a krátká anotace, která vás má
přesvědčit o tom, že tato kniha opravdu stojí za přečtení.
Uvnitř najdeme celkem 27 historek,
některé jsou kratší jiné delší. Nejkratší příběh obsahuje jen 10 slov. Je to
tzv. haiku, forma japonské poezie. Dokážete si představit, o čem takový krátký
příběh může být? A to není jediná zajímavost v této knize. Autor si sám
sobě dal výzvu: Dokážu napsat povídku, která má pouze sto slov? Co myslíte,
zvládl to?
Kniha je rozdělena na tři části:
v domě, za rohem, šílenství. Už podle názvu si zřejmě dokážete představit
proč. V domě se děj odehrává doma (uvnitř budovy), za rohem venku
a šílenství jsou příběhy prostě šílené, scifi, neuvěřitelné.
a šílenství jsou příběhy prostě šílené, scifi, neuvěřitelné.
Písmo, kterým jsou psány názvy
kapitol je vybráno tak, aby ladil s tématem knihy, což se mi moc líbí. Dodává
to knize šmrnc.
Zaujalo mě zakončení historek.
Místo toho, aby byly vždy jednoznačně ukončeny a záhady vyřešeny, tak se najdou
i takové, které mají otevřený konec. Čtenář si může sám představit, jak příběh
končí. A řeknu vám, někdy ta představa nebyla moc hezká.
Na konci knihy Michael Dahl
vysvětluje, jak vznikají strašidelné příběhy, kde čerpá inspiraci a co mu
pomohlo k vytvoření těchto příběhů. Ke každé povídce napsal pár vět
o vzniku.
o vzniku.
Líbí se mi, že autor využívá
klasických strachů, kterých se děti můžou bát – postavy neviditelné pro
ostatní, štípání blech na dobrou noc, strašáci ve skříni, přízraky či vetřelci
z vesmíru, hra na lávu a další. Díky tomu jsem si vzpomněla na situace, ve
kterých jsem se bála já sama. Hlavní hrdinové jsou děti. Můžeme se tak lépe vcítit
do hlavních hrdinů, kteří prožívají strašidelné situace. V povídkách je
zobrazováno přátelství a vzájemné vztahy mezi sourozenci.
Pokud se začtete do Děsivých historek, tak už vás nepustí.
Budete chtít číst a číst. Doporučuji všem, kteří neradi čtou dlouhé příběhy a musí
čekat na jejich rozuzlení. Skvělá oddychovka (nejen) pro malé čtenáře.
Žádné komentáře
Okomentovat