Colleen
je prostě královna!
Autor:
Terka
Nevím, jak to máte vy, ale já prostě
miluju Colleen Hoover a okamžitě skáču po všem, co od ní vyjde (a panebože
víte, že na podzim přijede do Prahy?!). Jakmile jsem v edičním plánu
uviděla knihu Na obtíž, stříhala jsem
metr do jejího vydání. Vlastně jsem ani nečetla anotaci, takže jsem vůbec
nevěděla, co mám od knihy čekat, o to větší překvapení na mě v příběhu
čekalo.
Merit není úplně běžná středoškolačka.
Vlastně se není ani čemu divit, vzhledem k tomu, z jaké rodiny
pochází. Žijí totiž v zrekonstruovaném kostele, matka léčící se na
rakovinu žije v suterénu a ze strachu z lidí odmítá vyjít nahoru,
otec se oženil s její bývalou ošetřovatelkou, Merit sbírá trofeje, které
nevyhrála, a nějak se odcizila svým sourozencům. A do toho potkává Sagana, chlapce svých snů,
který je tak trochu zadaný…
Asi takhle – čekala jsem romantiku,
dostala jsem něco úplně jiného. A to neskutečně silný příběh o důležitosti
komunikace v rodině, o vztazích a v neposlední řadě o depresi. Ne, že
by romantika tentokrát úplně chyběla, najdete ji tam, ale není to to hlavní, co
vám chce kniha předat.
Colleen nám opět dokázala, že je skvělou
vypravěčkou. I přes závažnost tématu píše lehce, svižně a ani se nenadějete a
jste na konci se slzami v očích. Zpočátku kniha možná působí jako typická
YA romanťárna, všechno vnímáte jasně černo-bíle jako Merit, ale čím hlouběji se
dostáváte a poznáváte jednotlivé postavy, tím více začínáte chápat, že nic není
černobílé, jak se původně zdálo. A spolu s vámi to začíná chápat i Merit.
Merit postupem času vylézá ze své ulity,
v níž se před světem ukrývá, uvědomí si, že ji spousta věcí o jejích
blízkých unikla, protože s nimi nemluvila. Nevysvětlili si spoustu věcí,
což mělo za následek, že si udělala o věcech úplně jiný obrázek a často lidi
odsoudila za jejich chování úplně zbytečně (možná až bezcitně).
„Každá
chyba si nezaslouží následek, Některé si zaslouží jen odpuštění.“
Jasně, Colleen Hover je zřejmě spíše
ženské čtení, ale jsem toho názoru, že její příběhy vůbec nejsou hloupé. Vždy
mají něco do sebe, vždy poukazují na nějaký problém. A to je strašně důležité.
Knihy nám mají vždy něco předat, a to ty Colleeniny rozhodně splňují.
Žádné komentáře
Okomentovat