Nesuď
knihu podle obalu…
Autor:
Bára
Ne nadarmo se říká: „Nesuď knihu podle
obalu.“ Nemusí se to totiž vyplatit. Ovšem, co si budeme povídat, velmi často
sáhneme po knize, která se na první pohled zalíbí našemu oku. Obzvlášť u
dětských knih. A přesně tohle byl u mě rozhodující faktor při výběru knihy Srabáček – průvodce začínajícího hrdiny
– krásná obálka, ilustrace a zajímavá anotace. Musím však přiznat, že tentokrát
jsem sáhla vedle…
Srabáček je plyšové prasátko, které není
ani trochu statečné. Je sice větší než hasičské auto, které stojí na polici
v dětském pokoji, ale i s ouškama je menší než zpívající medvěd na
okně. Rád spí a jí (obzvlášť slaninu, kterou v sobotu ráno smaží mrňákova
maminka). Jeho nejlepší kamarádka je Kčenka, kačenka, které v Číně
zapomněli napsat na cedulku písmeno A.
A právě Kčenka jednoho dne zmizí i
s mrňákem (miminkem, v jehož postýlce s Kčenkou bydlí) a celou
rodinou. A přestože o sobě Srabáček říká, že je srab, strašpytel, zbabělec,
baba a snad i pokakánek, vydá se na strastiplnou záchranářskou misi, během níž
se seznámí s vypelichaným papouškem Žakem, který už má lidí plné zuby a
chce zpět ke své rodině do Afriky. Žako umí číst, a proto Srabáčkovi pomáhá
najít věž, která vypadá jako raketa – tam by totiž měla být Kčenka s celou
rodinou.
„Odstartovali
jsme. Doufal jsem, že budu odvážný pilot. Nebyl jsem. Nejdřív jsme jemně
štrejchli o roh stolu, zazvonili o třásně lustru a pak se tak trochu zřítili do
vyskládaných plen. Letadýlko leželo na zádech a smutně točilo vrtulkou. Když
jsme se vznesli podruhý, zamířili jsme rovnou do kuchyně. Tak tak jsme se
vyhnuli konvici, ale útok mucholapky jsem už odvrátit nedokázal. Boj to byl
vyrovnaný a zápas vyhrál ten silnější. Mucholapka.“
Abych pravdu řekla, jsem ze samotného
příběhu velmi rozpačitá. Zpočátku na mě působil jako něco na způsob Toy Story –
hlavní hrdina je plyšové prasátko, které zachraňuje svou nejlepší kamarádku
Kčenku. Byl vtipný a já si říkala: „Jo, tohle bude dobré a vypadá to, že i
originální.“ Ovšem postupem času se příběh jako by rozplizl… Jako by ztratil to
dětské kouzlo, které měl na začátku. Vtipné hlášky mi místy přišly až nevhodné
pro děti od sedmi let (myslím, že dvojsmyslnost opravdu ještě pro sedmileté
není vhodná) a upřímně jsem se do čtení musela nutit.
Příběh je vyprávěn samotným Srabáčkem,
ovšem kdykoli je něčím indisponován, chopí se vyprávění samotný autor, aby vše
uvedl na pravou míru, nebo osvětlil to, co náš strašpytlík nevěděl. To mi
přišlo fajn, jelikož nebyl problém odlišit, kdy vypráví Srabáček a kdy autor.
Ale v závěru se vyprávění Srabáčka a autora slilo dohromady, což mi přišlo
škoda…
„Po
dvou horkých trubkách jsme se spustili do nepříliš vonících míst, kde se krčilo
několik podivných bílých hrnců s pokličkami. Asi kuchyně. Velká paní
Kateřina taky vařila v hrncích s pokličkami.
„To
je záchod, ty ňoumo,“ poučil mě Žako, ale co je ňouma, už mi nevysvětlil.“
A pak jsou tady ilustrace Anety Žabkové,
které jsou opravdu povedené. Provází nás celým příběhem a kolikrát jsem se
přistihla, že samotný text nevnímám, ale s úsměvem koukám na jednotlivé
obrázky.
Srabáček – průvodce začínajícího hrdiny pro mne byl tak trochu
zklamáním. Text, který se zpočátku tvářil velmi nadějně, ztratil na
atraktivitě, vtipy mi místy přišly (vzhledem k věkové kategorii, pro
kterou je kniha určena) nepříliš vhodné. Na druhou stranu je kniha nádherně
ilustrovaná. Ale jak už to tak bývá, na knihu si každý musí udělat názor sám,
třeba byste se mnou v tomhle případě vůbec nesouhlasili a knihu si
oblíbili.
Žádné komentáře
Okomentovat