Zrada
má mnoho podob.
Autor:
Terka
Když se mi loni dostala do ruky kniha Kletba vítězů, věděla jsem, že tohle
bude láska (a to nejen díky těm božím obálkám). A taky, že jo! Okamžitě jsem se
do příběhu zamilovala. Je to sice klasická YA, ale i tak je jiná. Pracuje totiž
s motivem otroctví z pohledu otrokáře, ukazuje, jak křehká může být hranice mezi otroky a otrokáři, jak je
snadné spadnou z vrcholu společenského žebříčku na úplné dno. No, co vám
budu povídat, byla jsem z knihy úplně hotová a nemohla jsem se dočkat
pokračování – Zrady vítězů.
Zrada vítězů v podstatě
navazuje na první díl tam, kde jsme skončili. Kestrel se zavázala ke sňatku se
synem císaře, aby zajistila (do určité míry) svobodu herranskému lidu. A když už
se ocitá v takovéto situaci, hodlá svého nového postavení využít – bez Arinova
vědomí se stává informátorkou herranského ministra. Ovšem postupem času se lži
a intriky, které Kestrel střádá, začnou vymykat kontrole…
„Vezmi si ho, ale tajně buď má.“
Zrada vítězů je v něčem
stejná jako první díl, ale také se od něj dost liší. Autorka si udržela
svižnost psaní a neuvěřitelnou čtivost, zbytečně se nezamotává do rozvleklých
popisů a stránky vám skutečně doslova utíkají pod rukama. Na druhou stranu je
v příběhu tentokrát méně akce. Příběh je plný intrik, lží a politického
pletichaření, to ovšem neznamená, že by mě to nebavilo. Bylo zkrátka jiné.
Kestrel i Arin se však trochu
změnili. Kestrel balancuje na hraně mezi zradou císaře a touhou pomoct Arinovi.
Trochu mi tentokrát lezla na nervy fňukáním po Arinovi, přestože se rozhodla,
že on o její pomoci a donášení informací nesmí vědět. Pak má zase slabou
chvilku a chce, aby to věděl. Pak jí zase dojde, že to vědět nesmí, protože by
se to vymklo kontrole. A Arin fungoval podle podobného modelu – co se to
s Kestrel stalo? Ne, to není ona, něčím ji možná vydírají. Bože, stala se
z ní neskutečná potvora! Ne, to není možné, musel jsem se splést, to by
neudělala. Mrcha je to!
Rozumíme si, jo? Tohle je
pro mě nejslabší článek knihy – z hlavních hrdinů jsou nerozhodné fňukny,
naštěstí však pořád jdou za dobrou věcí.
Marie Rutkoski je mistryně
ve vytváření cliffhangerů. Stejně jako první končí i ten druhý díl ve stylu:
COŽE? To je jako konec??? Ne! Já potřebuju vědět, jak to bude dál! Bože, kdy
vyjde další díl???
Jediné, co mě uklidňuje,
je fakt, že Fragment již uveřejnil termín vydání závěrečného dílu – podzim 2019
(ale třeba se nade mnou smilují a vydají ho dříve).
Autorka opět ukazuje
křehkou hranici svobody a morálky – to, co já vnímám jako správné, může druhá
strana vnímat naprosto opačně. A o tom je celá série. Co je správné? A jak je
možné, že to, co já udělám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ublíží
někomu jinému? Kde končí dobrý úmysl a začíná zrada? Protože zrada má mnoho
podob a vždycky někoho zabolí….
Žádné komentáře
Okomentovat