19/02/2019

Mnichov


„O nás bez nás“ z anglického pohledu

Autor: Baru

Německo a Anglie, září 1938. Zatímco německý kancléř Adolf Hitler má již v hlavě detailně zosnovány a vypracovány plány na dobytí celičké Evropy, britský premiér Neville Chamblerlain stále naivně věří v uzavření míru s ďáblem. Záminku pro vypuknutí další fatální války není třeba hledat daleko - roztržky v československých Sudetech mezi německým a českým etnikem jsou zde dlouhodobým problémem, který stále nenalézá řešení. Nad Evropou se stahují mračna, země se mobilizují a chystají do války a 27. září se sjíždí britská, francouzská, italská a německá velká zvířata do Mnichova, jihoněmeckého poklidného městečka, kde se za několik málo dní podepíše jedna z největších zrad evropské historie.


Od knihy Mnichov, jehož autorem je mnohokrát oceňovaný král historických románů Robert Harris, jsem očekávala „velkolepý historický thriller“, jak bylo z mnoha četných anotací a citací avizováno. Ten se bohužel nekonal a musím říct, že pokud se do Mnichova vrhnete s těmito očekáváními, budete v tomto ohledu nejspíš stejně zklamáni jako já. Pokud je tento román thriller, pak jen v přeneseném slova smyslu, spíše politický, bez jiskry. Děj Mnichova je neuvěřitelně rozvleklý a pomalý, přesto do detailu promyšlený, což velice oceňuji. Mnichov není prošpikován akcí, napětím ani vzrušením – je to ale velice přesně opsaná historie, nadmíru umně literárně upravená, která se může pyšnit přesností reálií, skvělým historickým nádechem i poměrně dobře zvládnutou dějovou dobovou konstrukcí.

Právě historická přesnost a precizní detailnost je jeden z pouze mála aspektů, který celý můj pohled na Mnichov přinejmenším trochu vyspravil. Mnichov je zcela zaslouženě jeden z těch lépe vyvedených pohledů na tento historický okamžik, nemá ale hodně konkurentů, se kterými bychom ho mohli srovnávat.

Právě o perfektní historickou dějovou konstrukci se opírá nepříliš vyvedená hlavní fiktivní zápletka tohoto románu. Ústředními postavami jsou dva státní úředníci a zároveň staří oxfordští univerzitní přátelé – německý diplomat Paul Hartmann a Angličan Hugh Legat, jeden z níže postavených osobních tajemníků samotného premiéra Chamberlaina. Hartmann, odpůrce Führera a člen opozice, je paradoxně na stejné vlně jako jeho přítel Legat – oba chtějí zabránit válce za každou cenu. Na mnichovskou půdu jsou svými stranami vysláni jako špioni s úkolem kontaktovat se navzájem a předat si klíčový dokument, který by celou tuto milníkovou konferenci mohl ohrozit. Tomu ale předchází řada problémů a starých křivd, se kterými se oba musí popasovat… Jejich příběh je nedotažený a v konečném důsledku v románu působí naprosto zbytečně.

Co se postav týče, na začátku čtení pro mne bylo velice nesnadné orientovat se v nich. Špatně vykreslené charaktery se ztrácely v kvantech jiných jmen a po celou dobu čtení na mne působily spíše pasivně, než jako hlavní charaktery knihy.

Pro českého čtenáře bude velice úsměvné, nebo spíše politováníhodné Mnichov číst. Z knihy Roberta Harrise, přesto jak moc objektivní se snaží mezi řádky být, je patrná národní pýcha a až dodnes oslava Nevilla Chamberlaina, který se tehdy v očích všech stal „Mnichovským vítězem“ a „Mírotvůrcem“. Žel ne v očích československých. Opřeni o mnoho historických faktů totiž dnes můžeme s jistotou říct, že britský premiér se tehdy nestal ničím jiným než naivní alibistickou loutkou, která utvrzovala dojem, že svou přehnaně diplomatickou a appesementistickou mírovou vizí podepsáním jednoho „mírového“ (později naprosto bezhodnotného) útržku papíru vyhrála nad strůjcem zla, jakým byl proradný Adolf Hitler. To, jak neprozřetelný a neuvážlivý krok tohoto hlavního představitele appeasementu to byl, a že vlastně umožnil rozpoutat nejbrutálnější spor v historii, totiž svět zjistil až o necelý rok později. 1. září 1939.

Události 30. září 1938 ale přese všechny spisy i fakta a to, jaký osobní názor na ně my sami máme, zůstanou nadále zahaleny tajemným, rozporuplným závojem. O tom, co se tehdy skutečně v Mnichově stalo, dnes můžeme jen polemizovat. Mnichov Roberta Harrise je umně napsaný, povedený historický román. V mých očích průměrný, skvěle fakty podložený, avšak bez jiskry. Jsem ale neskutečně ráda, že jsem dostala možnost si ho přečíst a podívat se na tento historický milník zase z jiného pohledu.


Žádné komentáře

Okomentovat

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm