McEwanův
příběh o obětech kontroverzní doby
Autor:
Baru
S přibývajícími edičními plány začínám
světové knihovně Odeon více a více přicházet na chuť. Každý si v ní totiž,
včetně mě, může přijít na své. Já protentokrát sáhla po převydání světové
klasiky Na Chesilské pláži
světoznámého anglického autora Iana McEwana. Jihoangličan zabývající se ve
svých knihách kontroverzními, někdy až bizarními tématy, proslaven především
svým legendárním, filmově zpracovaným románem Pokání, nám formou této prózy zprostředkoval tíživý, dusivý,
romantický příběh jedné svatební noci, který si svým tématem ani zpracováním rozhodně
nezíská většinu čtenářů. Mě ale nějakým zvláštním způsobem zaujal a opravdu
pohltil a svým květnatým, barevným slohem zdaleka předčil všechna má očekávání,
která jsem od McEwana a jeho v pořadí již třinácté publikace měla.
Edward a Florence. Dva mladí, vzdělaní a
inteligentní lidé, vyrůstající v osvobozující poválečné době na jihu
Anglie. Edward se narodil jako venkovský balík, s přibývajícími roky se
ale svou inteligencí vymyká svým vrstevníkům a touží se stát historikem. Právě
na rozdíl od většiny svých kamarádů se dokáže dostat pryč ze začarovaného kruhu
vesnického škatulkování a naplno si ve svých nejlepších letech užívá
univerzitního a společenského života v Londýně. Florence vyrůstala
v naprosto odlišných sociálních podmínkách. Zatímco Edward se styděl vodit
do jejich zchátralé, zatuchlé domácnosti vedené mentálně postiženou matkou své
kamarády, Florence se poprvé nadechla v krásné architektonické vile
nedaleko proslulého města Oxfordu a život jí dali dva velice vzdělaní, na tu
dobu nad poměry majetní univerzitní profesoři. Ale jak je to již v každém
podobném románu předurčeno, tito dva mladí lidé z naprosto odlišných
sociálních podmínek se setkají a okamžitě se do sebe přese všechny rozdílnosti na
první pohled zamilují.
Děj knihy se ale primárně neodehrává o jejich
svatební noci, jak bychom z anotace mohli mylně vyvodit. Na Chesilské pláži do hloubky rozebírá
jejich vztah, jeho chyby, jeho mouchy, kterým mohli novomanželé předejít. Děj
knihy se neodehrává v přítomnosti, nýbrž v minulosti. Prolíná se zde
několik dějových linek od vzpomínek na dětství a dospívání každého
z protagonistů, až po krásné počátky jejich vztahu, které jsou již v
době vzpomínky plné pochybností, z něhož můžeme z jakéhosi nadhledu
vypravěče vyvozovat důsledky, které se na konci románu s největší
pravděpodobností odehrají.
V próze Na Chesilské pláži procházíme zkouškou vztahu mladých obětí
neveselé, nesvobodné a tíživé doby v dějinách Anglie. Autor románu svou
zemi sám nijak nešetří, přesto ale nepoukazuje na to, že by vztah novomanželů
ztroskotal primárně na ní.
Dusivý příběh, který na nás po přečtení
zanechá smutnou tíhu uvědomění, přesto nikdy svou emocionálností nesklouzne
k laciné sentimentalitě, je napsán, jak jsem již zmínila výše,
neuvěřitelně květnatým a barvitým slohem, který je v dnešním literárním
světě spíše výjimkou než samozřejmostí. Je ale třeba dodat, že McEwanův osobitý
styl ve formě přeskakování od jednoho tématu k druhému a obvyklému
nedokončení myšlenky může být v románu pro mnoho čtenářů velice rušivým
elementem, na který jsem si já sama také zvykala na můj vkus až příliš dlouho.
Na Chesilské pláži určitě není prózou pro každého. Dalo by
se říci, že svým stylem může připomínat tíživé, nešťastně končící romány
z období světového romantismu – hrdinové se snaží ve svém vztahu nalézt
symbolický Modrý květ – věc jim naprosto nedosažitelnou, což si ale uvědomí
příliš pozdě a stanou se tak obětmi vlastní hlouposti a naivity.
Tento smutný, varovný příběh se stal
také námětem pro stejnojmenné filmové zpracování, které dosahuje skoro stejných
kvalit jako jeho předloha. Hlavní protagonistka, mladá vycházející hvězda
Saoirse Ronan, která si mne získala na začátku tohoto roku ve výbušném dramatu
Lady Bird, zde opět famózně exceluje.
Žádné komentáře
Okomentovat