Nový
nástupce Harryho Pottera? Uvidíme.
Autor:
Bára
Předpokládám, že většina z vás již
zaznamenala projekt Knihozem z dílny Albatros Media, a.s., který vypíchl
to nejlepší z knižní tvorby pro děti. Osobně jsem se nejvíce těšila na Nikdyuš, debut australské autorky Jessicy
Townsendové, protože je přirovnáván k dnes již legendárnímu Harrymu
Potterovi. A co víc, knihu přeložil Vladimír Medek. Ano, přesně ten samý pán,
který překládal právě Harryho.
Morrigan Crowová je
prokletá. A nemyslím to v tom metaforickém slova smyslu. Morrigan je
prokleté dítě, protože měla tu smůlu a narodila se v Nejposlednějším dni
věku, tedy v ten nejméně šťastný den. Děti narozené v tento den mají totiž
tu smůlu, že zemřou, jakmile se Nebeský orloj promění ze zšeřelé soumračné
modři na ztemnělou safírovou, poté námořnicky modrou a nakonec v hlubokou,
neproniknutelnou čerň. A to se stává jednou za dvanáct let. Morrigan je ale
skutečný smolař, protože tentokrát k tomu dojde již po jedenácti letech.
Morrigan je, stejně jako
ostatní prokleté děti, obviňována za veškeré nešťastné události v bližším
i širším okolí – infarkt starýho Toma, záplavy v Severním Blahu, fleky vod
vomáčky na nejlepším ubrusu, nepovedené mistrovství v pravopisu
soutěžícího Pipeho či zlomená kyčel při bruslení paní Maloufové.
Je vám tedy jasné, že
Morrigan nemá nikde zastání, včetně své rodiny, nemá žádné přátele a nemá ani
budoucnost, přestože tohle je všechno, po čem touží.
Přestože již vše vypadá
beznadějně ztraceno, usměje se na Morrigan v den očekávané smrti štěstí.
Na rozlučkové večeři se u nich totiž objeví zrzek Jupiter North, který Morrigan
za poněkud dramatických okolností odveze do Nikdyuše. Na mechanickém pavoukovi.
„Proboha, že já mám ještě pořád na hlavě klobouk? Taková
nezdvořilost.“ Povytáhl obočí a podíval se na vyjevené posluchače. „Nelekejte
se: jsem zrzek.“
Slovo „zrzek“ bylo hrubé podcenění, pomyslela si Morrigan, jak se
snažila zakrýt svůj úžas, když si sundal klobouk. „Zrzoun roku“ nebo „Král
zrzounů“, případně „Velký zrzavý prezident Zrzounské nadace pro nevyléčitelné
zrzky“ by bývalo přesnější.
Morrigan zpočátku nevěří
vlastním očím, ale postupem času se s novým prostředím sžívá, najde si
přátele a začne se tam cítit jako doma. Aby však mohla v Nikdyuši zůstat
musí se stát členkou Divinské společnosti. A aby se mohla stát členkou Divinské
společnosti, musí splnit čtyři zkoušky. A je vám jasné, že to nebude jen tak….
Zájemců jsou stovky, přijato jich však bude jen devět… Na této cestě jí pomůže
právě Jupiter, významný člen Diviské společnosti, který se stane jejím
patronem.
„Kapitán
Jupiter Amantius North,“ řekl muž a díval se do poznámkového bloku. „Vážený člen
Divinské společnosti, Ligy výzkumníků a Federace nikdyušských hoteliérů.
Tajemník Komise pro práva divočichů, dobrovolný zápasník v metání knihami
za Goblejskou knihovnu a předseda Dobročinné nadace pro robotické lokaje
vyřazené z provozu. Objevitel sedmnácti dříve nezdokumentovaných světů a
čtyři roky za sebou Fešák roku stejnojmenného časopisu. To zní úžasně, pane
kapitáne. Vynechal jsem něco?“
„Pořádám
také hodiny stepování pro syčáky a hrdlořezy ze sociálně slabších vrstev a
zasedám v porotě pro každoroční pečení ostružinového závinu
v Nikdyušském nápravném středisku s maximální ostrahou, určeném pro
choromyslné zločince.“ Morrigan se tomu nahlas zasmála, i když si nebyla jistá,
jestli Jupiter žertuje.
„Nejste
vy vlastně úplný světec?“
„Dělám
to jen kvůli tomu závinu.“ Zamrkal na Morrigan.
Dámy a pánové, přestože Nikdyuš patří do
žánru middle grade, bude se líbit úplně všem. Dětem, větším dětem, ale také
dospělým dětem (rozuměj – dospěláci, co rádi čtou dětské knížky). Protože tohle
se neskutečně povedlo. S přirovnáním k Harrymu Potterovi bych byla
trochu opatrná, protože Harry to prostě není, že jo. Nicméně, tahle série má
skvěle našlápnuto!
Jessica Townsendová vytvořila zcela nový
a originální svět, který není plný kouzel, ale přesto je plný magických detailů
– paraplová dráha, maxikočka, která dělá pokojskou v Jupiterově hotelu,
upírský trpaslík jako manažer již zmíněného hotelu, Trollosseum, kde se každou
sobotu pořádají zápasy trollů, v úterý večer dostihy kentaurů na
kolečkových bruslích, každý druhý pátek paintball oživlých mrtvol, vánoční
klání jednorožců či červnový turnaj v jízdě na dracích. Obyvatelé Nikdyuše neumí kouzlit, mají tzv.
grify, tedy nadání v nějaké konkrétní oblasti (někdo mluví se zvířaty,
někdo umí jezdit na dracích, někdo krásně zpívá či umí hypnotizovat lidi).
Vyzdvihnout je potřeba naprosto skvělý
překlad Vladimíra Medka! Tleskám ve stoje, pane Medku. Kniha je plná novotvarů
a barvitých popisných pasáží. Jazyk je v této knize zkrátka zvládnut na
jedničku.
Nikdyuš je kniha plná přátelství,
dobrodružství, magie, boje dobra proti zlu. Je to vlastně pohádkový svět, který
rozhodně stojí za poznání. Jedná se o začátek nové série a já se neskutečně
těším, co si pro nás autorka připraví v dalším pokračování.
Žádné komentáře
Okomentovat