Život
z pohledu obsedantně kompulzivní poruchy
Autor:
Baru
Narazit na pořádnou atypickou YA je
v dnešní době tak trochu umění. K novému Johnu Greenovi jsem proto
byla trochu přehnaně skeptická, ať už to bylo tím, že jsem z jeho
repertoáru četla pouze Hvězdy nám nepřály,
které byly skvělé a nastavily laťku poměrně vysoko, anebo tím, že už na ty
young adultovky prostě vůbec nejsem. Moje obavy se ale nakonec ukázaly jako
poměrně zveličené. Nový John Green se v románu Jedna želva za druhou vrátil se svými krásnými moudry, charakteristickou
čtivostí i jeho typicky greenovskou atmosférou a to vše bravurně a nenuceně zasadil
do netypického prostředí duševních poruch, které mezi mladšími čtenáři nejsou
příliš často čteným nebo vyhledávaným téma.
S Azou Holmesovou se tedy na
první pohled ztotožní každá mladší čtenářka. Normální, nevýrazná
středoškolačka, jejíž nejlepší kamarádka je zcela odlišnou osobností než ona
sama. Záležitosti, které jí dělají největší starosti, bychom mohli rozdělit
mezi školu, rodinu, přátele a kluky. Je tu ale jedna věc, kvůli které se
odlišuje, a možná také právě proto distancuje od ostatních vrstevníků. Hlavní
hrdinka příběhu Jedna želva za druhou
totiž trpí obsedantně kompulzivní poruchou, duševní nemocí, při níž se
postiženému člověku proti jeho vůli do hlavy vtírají myšlenky, které ho nutí k naprosto
nesmyslným rituálům či kontrolám chování. Tito lidé pak často trpí úzkostmi a
strachy z vlastních myšlenek, cítí se uvězněni ve svém těle a jsou schopni
si nevědomě ubližovat na zdraví.
A právě postava nemocné Azy tohoto
příběhu je vyobrazena skutečně autenticky a věrohodně a možná právě z toho
důvodu, že sám autor se ve svém životě již s úzkostnou poruchou potýkal.
Jedna želva za druhou ale dává prostor i dalším aktérům,
třebaže ne tolik, kolik by jim mělo být dáno. Výborně vyobrazenou postavou je
zde také Daisy, Azina nejlepší přítelkyně a autorka fanfikcí na Hvězdné války,
která si vyrovnávání se s duševním stavem své nejlepší kamarádky musí
ventilovat skrze psaní svých fanfikcí, kde se o starosti a trable se svou
nejlepší kamarádkou může anonymně podělit s fiktivním světem a částečně
tak dát volný průchod svým emocím a pocitům, které v sobě v tom reálném
musí dusit.
„Vždycky
budu takováhle, vždycky to budu mít v sobě. Nedá se to porazit. Nikdy
nezabiju draka, protože ten drak jsem já. Moje já a moje nemoc jsou až do smrti
propletené.“
Příběh sám o sobě ničím originální
není, nicméně je velice čtivý, občas trochu typicky protivně young adultovsky
romantický, ale objevuje se zde detektivní zápletka, což pro Johna Greena vůbec
typické není a je to přinejmenším příjemná změna. Na dějovou linku ani celkovou
atmosféru příběhu však nemá větší vliv a díky tomu se autor více než zápletce
věnuje vývoji postav, což je, vzhledem k jejich zajímavému rozpoložení,
naprosto senzační.
Tuhle jarní pecku od YOLI můžu pro mě
velice překvapivě, nicméně opravdu ráda doporučit i těm, pro které již stejně
jako pro mne žánr young adult není oblíbeným šálkem kávy. Pro mladé čtenáře i
hrdé dospělé zastánce YA je pak snad Jedna želva za druhou naprosto příjemnou nutností. Milý, pohodový a oddechový
příběh vás potěší na duši a obohatí nejen o poznatky z prostředí duševních
poruch, ale také o krásná moudra a citáty, které, co si budeme nalhávat, John
Green prostě umí.
Žádné komentáře
Okomentovat