Špína.
Prachy. Krev.
Autor:
Bára
Thrillerů a detektivek v žánru YA
je jako šafránu. A těch kvalitních snad ještě méně. Proto jsem zbystřila,
jakmile jsem se doslechla o novince Město světců a zlodějů. A po zjištění, že
se kniha odehrává v Africe, bylo vymalováno, musela jsem ji mít!
Tina se svou matkou jsou konžskými
uprchlíky žijící v Keni, kde se její matka stane služebnou v bohaté
rodině Greyhillů. Matka je však jednoho dne zavražděna, a proto se Tina
rozhodne sbalit sebe i svou sestru a utéct od bohaté rodiny pryč. Sestru Kiki
ukryje v klášterní škole, zatímco sama žije na ulici a spojí svůj osud
s gangem Goondů. Pod jejich vedením se stane zručnou a uznávanou zlodějkou.
Ovšem všechny tyto její kroky jsou poháněny touhou po pomstě. Netouží totiž po
ničem jiném než pomstít matčinu smrt.
Plán pomsty ji přivede zpět na místo
činu, do vily rodiny Greyhillů. Ovšem nic nevyjde tak, jak očekávala, Tina bude
muset začít improvizovat, což dá do chodu události, které nahlodávají její
dosavadní neochvějné přesvědčení, totiž, že vrahem je sám pan Greyhill. Čím
více pátrá po důkazech, tím méně celé situaci rozumí. Kdo byla její matka? A co
vlastně ví o svém životě před útěkem z Konga? Aby zjistila odpovědi na
tyto otázky, bude toho muset hodně skousnout…
Pravidlo
číslo 15: Pravidlo mojí mámy – utíkej.
„Nechoď
zpátky. Neopovažuj se ani ohlídnout zpátky. Utíkej, jako když běžíš o závod a
chceš porazit všechny kluky. Utíkej do lesa a počkej na mě na našem místě.
Pamatuješ si, kde to je? Najdeš to? Dobře. A teď běž. Utíkej.“
A
pak mě vystrčila z okna.
Tina je přesně tím typem hrdinky, kterou
si zamilujete. Je chytrá, vynalézavá, silná a odhodlaná zjistit pravdu o své
minulosti, která zřejmě ovlivňuje i její současný život. Po vrahovi své matky
pátrá společně s Michaelem, synem pana Greyhilla, a BoyBoyem,
homosexuálním kamarádem z ulice. Očekáváte-li, že se mezi Tinou a
Michaelem rozvine romantický vztah, budu vás muset zklamat. Tento příběh
nestaví na milostné zápletce ‘ona miluje jeho, on miluje ji’. Lhostejní si
samozřejmě nejsou, to však, tak jako ve skutečném životě, nutně nemusí
znamenat, že budou vybuchovat ohňostroje. Každopádně je zajímavé sledovat tyhle
dva pohromadě.
Tempo vyprávění je místy jako na horské
dráze – jednou jste nahoře a napětím pomalu nemůžete dýchat, pak sjedete dolů
do údolí klidu. To ovšem příběhu nijak neškodí, protože Natalie C. Anderson
píše neuvěřitelně čtivě.
Příběh vás přivede na místa, která byste
zřejmě neočekávali – chudé ulice afrických měst, zbohatlické čtvrti či konžské
džungle. Prostřednictvím střípků z minulosti Tiny a její matky nám autorka
zprostředkovává, jaké hrůzy způsobuje občanská válka v Kongu na svých
obyvatelích, o nichž mnoho lidí západního světa nemá ani tušení.
Natalie C. Andersonová v minulosti
pracovala s konžskými uprchlíky, má tedy reálnou zkušenost s touto
oblastí a lidmi, kteří si peklem občanské války prošli. Zřejmě proto se jí
podařilo vytvořit věrohodný příběh s uvěřitelnými postavami, které jsou plné
emocí, odhodlání a statečnosti, s popisy Afriky, které na vás dýchají
pravou atmosféru plnou dusna a zdejší vlhkosti. Na autenticitě přidalo i
používání svahilštiny v příhodných chvílích.
Město světců a zlodějů je skvělá kniha. Vážně. Nepřeháním.
Není to jen tím, že patří k méně zastoupeným detektivkám v YA, je to
hlavně tématem, způsobem vyprávění a přesahem této knihy. Kolik knih pro mladé
čtenáře se může pochlubit tím, že se odehrává v Africe? Že se dotýká vážných
témat, jako jsou uprchlíci a občanská válka v Kongu? Ať se snažím sebevíc,
žádná mě nenapadá.
Žádné komentáře
Okomentovat