K tomu,
aby se lidi odcizili, stačí jen to, že existují.
Autor:
Kája
Na autorku Becky Albertalli jsem již
několikrát narazila v souvislosti s její knihou Probuzení Simona
Spiera, kterou jsem z nějakých nevysvětlitelných důvodů ještě nečetla, a
proto jsem si řekla – Kájo, je čas postavit se tomu čelem! Musíš si přečíst
alespoň jednu knihu Becky Albertalli, vždyť se o jejích knihách všude mluví a
ty jsi stále žádnou nečetla! A tak jsem se pustila do horké novinky Podělaným navrch.
Molly je sedmnáct. Molly má dvojče.
Molly má dvě maminky. Molly se přesně sedmadvacetkrát zamilovala. Ale, Molly
nikdy neměla kluka.
Přesně takhle by se dal shrnout
dosavadní Mollyin život. Ten se jí však obrátí naruby ve chvíli, kdy si její
sestra najde úžasnou přítelkyni, s níž začne trávit veškerý svůj čas, a
sama Molly potká Rieda, chlapce s neskutečně bílými teniskami, a Willa, roztomilého
hipstera. Avšak tomu, aby se s některým z chlapců pokusila navázat
vztah, jí brání komplexy z její postavy, protože baculky přeci nemají
přítele.
„Nesnáším,
že na to myslím. Nesnáším nesnášení vlastního těla. Vlastně není pravda, že
bych ho nesnášela. Jen se bojím, že to tak budou cítit všichni ostatní. Protože
baculky nemají přítele a rozhodně s nikým nespí. Ne ve filmech – fakt ne –
pokud to tedy nemá být vtip. A já nechci být vtip.“
Jsem přesvědčená, že Becky Albertalli se
mi nějakým záhadným způsobem teleportovala do hlavy, pozorovala mé myšlenkové a
emocionální pochody a pak napsala příběh Molly. Jinak to není možné. Jak jinak
by tak skvěle vystihla citové rozpoložení dospívající dívky zatížené nějakým
mindrákem?
Opravdu, chápala jsem každou Mollyinu
pochybnost, každé zaváhání, každý strach. Pane bože, ten příběh byl tak
uvěřitelný. Protože přesně tohle prožívá většina z nás - dívek, které mají
nějaký komplex. A musím přiznat, že jsem místy měla slzy na krajíčku.
Kromě mé milované Molly se
v příběhu objevují i další postavy. Dvojče Cassie, na níž jsem měnila
názor jako na horské dráze. V jedné chvíli jsem ji zbožňovala,
v druhé jsem měla sto chutí ji profackovat. Zkrátka spolu máme vztah, jako
bychom byly skutečně sestry. Koho jsem ale skutečně milovala, byly jejich
maminky. Vtipné, milující, chápavé. A Reid? To je prostě milouš. Konečně
obyčejný, milý kluk bez pekáče buchet a ostře řezaných klíční kostí. Díky,
Becky!
Becky Albertalli je skvělá vypravěčka. Přestože
svůj příběh staví na zcela jednoduché zápletce, píše naprosto uvěřitelně,
příběhu navíc nechybí čtivost a vtip.
„Když
strávíte tolik času tím, že po něčem tak hrozně toužíte, a pak to konečně
dostanete, je to jako kouzlo.“
Tuhle knihu jsem si jednoduše užila!
Konečně mě někdo hodil do příběhu, v němž jsem se poznávala na každém
řádku. Díky, Molly, díky, Cassie, díky Reide. Díky, Becky. Je fajn vědět, že
v tom nejsem sama.
Mimochodem, nutně, ale jako fakt nutně
si potřebuju přečíst Probuzení Simona Spidera!
Žádné komentáře
Okomentovat