Nikdo
by neměl být nucen být tím, kým není.
Autor:
Natka
Led nebo oheň je druhým dílem série Sníh nebo popel a co si budeme
povídat, pověst druhých dílů nebývá příliš valná. Často bývají jen jakýmsi
můstkem mezi prvním a finálním třetím dílem a ne jinak tomu bylo i v tomto
případě.
Led nebo oheň navazuje přesně tam, kde jsme u předchozího dílu
skončili – Meira osvobodila Zimany zpod nadvlády Angra, ovšem za cenu
spojenectví s krutým králem Cordellu. Ten chce v zimanských dolech najít
magickou propast, což se mu skutečně podaří, ovšem k jejímu otevření jsou
zapotřebí magické klíče. Proto se Meira s Theronem vydávají napříč
ostatními královstvími, kde mají za úkol nalézt všechny klíče. Meira si však
uvědomuje nebezpečí otevření propasti, vždyť naposledy, když bylo ve světě
tolik magie, povstal Rozklad. Rozhodne se tedy, že musí klíče nalézt dříve než
Theron, který chce magii vypustit do světa, a tajně uzavřít spojenectví
s dalšími královstvími, aby Zimu vymanila ze spojenectví s Cordellem.
Přestože byl předchozí díl klasickou YA
fantasy, který nijak nevybočoval z řady, líbil se mi. Tento díl byl pro mě
však mírným zklamáním.
Tempo vyprávění bylo nevyvážené. Tři
čtvrtiny knihy bylo o politických vyjednáváních, což problém nebyl, je mi
jasné, že Sara Raasch nás seznamuje s dalšími královstvími, s jejich
podstatou a panovníky, abychom ve finálním díle chápali souvislosti. Problémem
byla Meira a její neustále fňukání nad tím, že už nemůže být bojovnicí, ale
zodpovědnou královnou. Panebože! Chápu, že pro dívku v jejím věku to musí
být velký tlak, ale jako až tak? Řešit, že musí mít jako královna
reprezentující svou zemi šaty místo kalhot? Jako vážně? Líbí se mi, když kniha
zachycuje myšlenky a emoce hrdinů, ale ne na úkor děje. Ale abych nebyla
nespravedlivá, poslední třetina knihy byla jízda nabitá akcí. Tam už jsem
poznávala starou dobrou Saru Raasch. Jen škoda, že té akce nebylo více i
v průběhu, to bych možná Meiře její sebelítost odpustila.
„Hlavně
kvůli tomu jsem naštvaná na celý svět – jak magie nutí lidi žít život jinak,
než chtějí. Nikdo by neměl prosit výše postavené, aby mohl být tím, kým je, jen
proto, aby jeho prosby nebyly vyslyšeny.
Nikdo
by neměl být nucen být tím, kým není.“
Pravdou je, že k povahovému posunu
došlo u téměř všech postav. Z Meiry se stal uzlíček nervů plný sebelítosti
a úzkosti, který navíc neustále řeší, jak to má vlastně s Theronem,
kterého si zvolila za svého milého. A když už se dá dohromady a přijme svou
novou roli královny, má zase pocit, že ví, jak zachránit celý svět, a jiná
řešení nepřipouští. Neústupný a zásadový Sir se naopak stává změkčilým hodným
strejdou, který neustále ustupuje Cordellu. Theron… Tak s ním je to
zajímavé a vypadá to, že autorka se nás, jeho fanynky, snaží přesvědčit, že
není až takový slaďouš, za jakého jsme ho považovaly. Jenže to dělá dost okatým
způsobem, protože zřejmě chce ospravedlnit Meiřina rozhodnutí.
V příběhu přibyly kapitoly
z pohledu Mathera. Zpočátku vlastně neví, co si se svým životem počít,
vždyť byl celý život vychováván jako král a nejednou je všechno pryč a navíc
zjistil, že oba jeho rodiče žijí a co víc, celou dobu byli po jeho boku. Ale
přesto všechno najde svůj životní cíl a jde si za ním. A ano, přiznávám, oproti
předchozímu dílu je mi daleko milejší.
Přestože mám k příběhu své výhrady,
musím uznat, že se kniha čte lehce přesně tak, jako tomu bylo u předchozího
dílu.
Podtrženo sečteno, čekala jsem od knihy
víc. Přesto jsem však na sérii nezanevřela a doufám, že závěrečná akce odkazuje
k daleko lepšímu závěrečnému dílu, který bude daleko nabitější akcí a
v němž již postavy budou rozhodnější a ukotvenější. Uvidíme.
Žádné komentáře
Okomentovat