Jedenáct
dní impozantního povyku
Autor:
Baru
Od té doby, co jsem zhltla Vraždu
v Orient-Expressu, následně Deset malých černoušků a úplně nedávno odrbaný
výtisk Smrti na Nilu, mi při každé zmínce jméno Agatha Christie automaticky evokuje
něco, co bych si rozhodně nerada nechala ujít. Bylo to tak i v případě poměrně nedávno
publikované knihy Talent na vraždu
z pera britského žurnalisty Andrewa Wilsona, který proslul hlavně svými biografiemi
a romány vztahující se k světovým osobnostem a událostem (viz Beautiful
Shadow, Shadow of Titanic nebo The Lying Tongue). Nejinak tomu bylo i u této
publikace – Wilson se totiž v tomto případě rozhodl zaměřit se na královnu
všech dob – historicky nejprodávanější autorku románů, paní Agathu Christie – a
vybaven fakty z všech dostupných pramenů objasnit jednu
z nejzáhadnějších kapitol jejího života, jedenáctidenní zmizení
v mrazivém prosinci roku 1926.
Spisovatelka proslulá svými detektivními
romány se začátkem posledního měsíce v roce vydává do Londýna za svým
literárním agentem, aby zde vyřídila neodbytné záležitosti. Z poměrně
rutinní návštěvy hlavního města ji ale vyruší nečekaná událost. Na nástupišti
ztratí rovnováhu a před pádem do kolejiště ji zachrání postarší muž, lékař.
Vděčně mu poděkuje a tento velice nepříjemný zážitek považuje za uzavřený, ale
podivný muž se začne chovat velice neodbytně. Kolem Agathy Christie se 1.
prosince roku 1926 uzavře neviditelná smyčka ovládána nebezpečným vyděračem,
který se jí během následujících dní pokusí donutit k jedinému. K tomu, co
Christie ve svých knihách vyobrazuje tak nenuceně autenticky. K vraždě.
„Lépe
než kdo jiný jsem věděla, jak těžké je vyprávět příběhy přesvědčivě.“
K událostem, které se následné
téměř dva týdny odvíjely a jež tato kniha popisuje, se Christie nikdy úplně
otevřeně nebyla schopna vyjádřit. Je ale dokázáno, že těchto jedenáct dní, kdy
slavná spisovatelka zmizela z povrchu zemského, se do historie Velké
Británie zapsalo jako „jedenáct záhadných dní impozantního povyku“. Talent na vraždu, přestože je brán a
považován za fikci, je ale postaven na příliš reálných a děsivých základech.
Tudíž je dosti možné, že události a činy, které jsou zde popisovány, se
s největší pravděpodobností a s určitými nesrovnalostmi skutečně
odehrály. A to mi na Talentu na vraždu
přijde neuvěřitelně působivé.
Andrew Wilson svůj pohled na tuto záhadu
moderní historie podal neuvěřitelně působivě, autenticky a důvěryhodně. A nejen
to. Talent na vraždu je úžasně čtivý
a podmanivý, stejně jako reálně vyobrazené postavy, ke kterým pěstujete přesně
ty pocity, jaké k nim autor zamýšlel.
Otázka tedy zní: Záhada vyřešena? Úplně
bych tomu nevěřila, nicméně je jasné, že Andrew Wilson po opravdu dlouhé době
podal fanouškům i odborníkům, kterým tato přes devadesát let stará záhada stále
nedá spát, celkem seriózní a jedno z mála přijatelných vysvětlení.
V zahraničí a hlavně Británii koneckonců tato útlá nenápadná knížka
vzbudila obrovský povyk. Přinutila je totiž dívat se pak na stařičkou usměvavou
Angličanku Agathu Christie zcela jinak. Jako na tu dámu, co by dokázala spáchat
vraždu…
Tuhle poměrně krátkou, leč velice
čtivou, poučnou a záhadnou detektivku mohu doporučit, i přestože se pocity jako
z přečtení jejích vlastních knížek rozhodně nedostavily. Bylo neuvěřitelně
zajímavé sledovat krok po kroku vývoj událostí až k samotnému
definitivnímu konci. A zároveň neuvěřitelně děsivé uvědomit si, jak se někdy
náš fiktivní svět pohybuje na tenké hranici toho skutečného.
Děkujeme společnosti Euromedia Group,
a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat