William
Wenton se vrací!
Autor:
Kája
Vy, kdož jste četli mou předchozí
recenzi na Zloděje luridia (první díl
této série), víte, že jsem byla z knihy naprosto nadšená a musela jsem se
okamžitě pustit do dalšího dílu. Ale znáte to… Všichni se po nadšení
z první knihy bojíme té následující. Jsme nahlodávání tím, jestli se
autorovi podaří udržet vysokou laťku. A nejinak tomu bylo ve chvíli, kdy jsem
se pouštěla do Kryptoportálu, tedy
dalšího dobrodružství Williama Wentona.
Do příběhu se vracíme v podstatě
tam, kde jsme ho opustili. William je zpět v Norsku u svých rodičů, opět
chodí do školy s protivným obtloustlým učitelem Humburgerem, ale tentokrát
již nemusí skrývat svou identitu. Všichni vědí, že je to ten slavný William,
ten, který rozluštil Nemožnost.
Problém nastane ve chvíli, kdy začne
dostávat podivné záchvaty, jejichž příčinu nikdo nezná. William se tedy musí
vrátit zpět do institutu, kde je však všechno jinak, než si pamatoval.
V institutu byla totiž nařízena přísná bezpečnostní pravidla kvůli
Abrahamu Talleyovi a podivným událostem, které se k jeho osobě pojí.
Bezpečnostní pravidla Williamovi sice
ztrpčují život, ale nejsou jeho největším problémem. To, s čím se musí
vypořádat především, je, komu může věřit a kdo mu naopak lže. A co je vlastně
ten kryptoportál? A kde je zase dědeček?
A já vám právě můžu slavnostně sdělit,
že Bobbie Peers nezklamal a vytvořil snad ještě lepší příběh (pokud to je vůbec
možné)!
Bobbie Peers je vskutku mistr akce. Svým
vyprávěním vás vtáhne na horskou dráhu událostí a nepustí, dokud vše neskončí.
Během téhle akční jízdy ani nemáte čas se nadechnout, prostě jen hltáte každou
stránku a nemůžete přestat.
Opakují se prvky a prostředí
z předchozího dílu, které jsou však tentokrát více rozvinuté a troufám si
říci, že i lépe propracované. Samozřejmě se není čeho bát, opět se setkáváme se
starými dobrými známými – upovídanými dveřmi, nebojácnou Iscií, roztržitým
Benjaminem Slappertonem, Fritzem Goffmanem, otravným Freddym i podezřelými zrzavými
řidiči. Všechny však poznáváme v nových situacích a můžeme si tak o nich
udělat lepší obrázek. Objevují se však i zcela nové postavy, doposud neznámé
typy robotů, přístrojů a také se dostáváme do nových prostředí.
„Ticho!“
křikl otrahobot. „A narovnat se!“ William sice nechápal, jak se situací souvisí
jeho držení těla, ale napřímil se.
„Fajn,“
řekl ostrahobot a přijel blíž. „A teďka budeš skákat, plácat se do břicha a
zpívat – Pal, chlapec švarný, slípky své vyhnal…“
William
zaváhal. A ostrahobotem nebylo něco v pořádku. Způsob, jakým mluvil,
William poznával. „Dveře?“ zeptal se nejistě.
Ostrahobot
neodpověděl. Chvíli na Williama hleděl.
„Co
nás prozradilo?“ ozval se nakonec a znělo to trochu zklamaně. „To – Pal,
chlapec švarný?“
„Taky,“
přikývl Willia. „Co děláte uvnitř ostrahobota?“
„Zařídily
jsme si přesčasy,“ odpověděly dveře. „Potřebovaly jsme si trochu přivydělat a
dát si do pořádku účty.“
To, že nás autor umí pořádně napínat, už
zřejmě nikoho nepřekvapí, ale nesmím opomenout i laskavý humor, který používá
tak akorát.
Co mě v Kryptoportálu oproti Zloději
luridia mile překvapilo, byly ilustrace. V předchozím dílu sice nějaké
byly (slovo nějaké je, myslím, velmi výstižné), tentokrát si s nimi však
Kniha Zlín více pohrála, za což jsem velmi ráda.
Jak už jste jistě pochopili, jsem
z této série naprosto nadšená a cpu ji každému na potkání, protože příběhy
Williama Wentona skutečně stojí za to. A pokud jste se do ní ještě nepustili,
neváhejte, v opačném případě byste o hodně přišli. A mimochodem, viděli
jste ty úžasné obálky?
Děkujeme
společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat