Důmyslná
hra se čtenářem
Autor:
Baru
Je už to nějaký ten pátek, co se mi pod
rukama během pár hodin mihla Nocte, a
já se rok a půl po přečtení znova utvrzuji v tom, že je to jedna
z knížek, na kterou prostě nezapomenu, přestože je to fantasy &
tuctovka & už to není tak úplně můj styl. Nad tím, jestli si přečtu její
pokračování, jsem dumala fakt dlouho, protože chápejte. Jedno moje já chtělo
prostě na Nocte v blažené nevědomosti
zapomenout, druhé říkalo, že se potřebuju dozvědět úplně všechno, co nevím, a
třetí říkalo, ať na to velice rychle zapomenu, protože na poslední díl této
trilogie pak stejně budu čekat zase asi tak dalších milion roků, že jo.
Jak je patrné, ukázalo se, že jsem se zase
nechala zviklat. Verum je knížka, která
sice patřičně ztenčila počet svých stránek, nicméně stejně jako její
předchůdkyně bravurně dbá na čtenářovu nevědomost, popohání ji čtivost a konec
čeká stejný plot twist jako první díl. Autorka Courney Cole je neuvěřitelně
dobrá hráčka a se čtenářem hraje důmyslnou hru, ve které je neustále o
několik kroků napřed. A vy nad ní zkrátka nemáte šanci vyhrát.
Čtenář tak absolutně neví, která bije, ale ne
že by mu to nějak zvlášť vadilo, čtivost Verum
mu totiž prakticky nedá klidný prostor na přemýšlení. Něco vás stále popohání
vpřed a vy netušíte co, protože děj se odehrává na jednom místě, tak trochu
stále stojí na tom samém a tuny akce rozhodně není přívlastek, který by ho
vystihoval. Jenže je tu něco, co si neustále udržuje vaši pozornost. Touha po
odpovědích.
„Je
tohle realita?“ zeptám se ho. „Protože já už někdy nepoznám ten rozdíl.“
Verum
není bůhvíjak tajemná, zvrácená nebo depresivní kniha, jak vám mnozí mohou
tvrdit. Je prostě jen nepochopitelná. Zanechá ve vás zmatek, šok a snahu rozuzlit
něco, co zdánlivě nedává smysl.
Verum mě
nezklamala jen z toho důvodu, že jsem od ní prakticky nic moc velkého
neočekávala. Příběh je postaven na stejném konceptu jako Nocte – prolouskáváte se dějem a konec vás zmate. Neuvěřitelně vás
zmate a pravděpodobně vás donutí přidat do hodnocení o hvězdičku navíc, protože
prostě panebože.
Líbilo se mi to. Bylo to čtivé, svižné,
zmatené, šokující. Bylo to postavené na stejném principu a opakovalo se tam
mnoho situací pořád dokola, ale stejně jako spousta dalších čtenářů vám řeknu,
že se mi to líbilo, protože na tom prostě něco bylo. Není to klasická fantasy.
Vlastně bych vůbec neřekla, že je to fantasy, protože se nejedná o příběh
s nějakými magickými prvky – je to příběh odehrávající se duševně
nemocnému člověku, který potřebuje najít odpovědi sám v sobě.
Tak jako tak, komu se líbila Nocte, pravděpodobně stejně jako já brzy
dospěje k názoru, že si Verum
musí přečíst, seč se tomu na začátku bude bránit. A těm, kdo si na Courtney
Cole brousí zuby, doporučuju vyhradit si dvě odpoledne a zhltnout obě tyhle
tenké knihy naráz. Rozhodně si totiž zaslouží vaši pozornost.
Děkujeme společnosti Albatros
Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat