Volání
o pomoc, kterému nikdo nerozuměl
Autor:
Baru
Teprve půl roku stará novinka amerického Netflixu
obrátila celý dospívající svět, a nejen ten, úplně naruby. Řeč je samozřejmě o
13 reasons why, třináctidílném seriálovém dramatu inspirovaném románem Jay
Ashera, jehož jméno můžete znát třeba i z obálky ne již tak populárního Vánočního
zázraku. Nyní se ale zaměříme na knihu, která celé toto světové šílenství tak
podnítila. A bylo to skutečně právem?
Liberty High School, obyčejná americká
střední. Hannah Bakerová, která dobrovolně ukončila svůj život. 13 důvodů, 13
lidí, kvůli kterým se tak rozhodla. 13 nahrávek na kazetách, které svým důvodům
rozeslala. A nejen 13 naprosto zdrcených lidí, kterým svým činem zásadně
otočila život.
Každý to známe, každý jsme si tím museli
projít a každý víme, jak to denně vypadá. Extroverti, kteří se prosazují jen
díky silným slovům a ostrým loktům. Pohledy. Pomluvy. Komplex plný lidí, se
kterými se musíte naučit žít, protože trávit s nimi čas jste si nezvolili
dobrovolně. Každé ráno ti silnější nasazují sebevědomou masku a ti slabší,
kteří si ji nasadit neumí, se denně stávají terčem. Hannah se usmívala a hrála
svou roli, ovšem uvnitř křičela nad absurditou toho všeho.
Opravdu je škola tak „formativním místem“, jak
bylo jejím původním záměrem?
„Jsi
dobrá herečka, Hannah.“
A právě touto problematikou se kniha Třináckrát proto zabývá. Úmyslně zde
nechci příliš hlouběji rozebírat charakter Hannah Bakerové, protože ti empatičtější
již pochopili, že tahle kniha zcela záměrně nestojí přímo na ní, ale na
principu toho, že právě takovým lidem, jako je Hannah, bychom se měli naučit
lépe porozumět.
Nyní něco více k samotné knize. Už po
první kapitole jsem si pohrávala s myšlenkou, že styl psaní mi asi úplně nesedl
tak, jak jsem očekávala. Trochu předem
jsem již odhadla, že to bude psané… pro děti. Strohé, naprosto jednoduché,
nepůsobivé a nerozvíjející se věty. Žádné hlubší zaměření na charaktery
ústředních postav. Příběh, který se sice může pyšnit originálním a velice
povedeným nápadem, ale to, čím se už tak moc chlubit nemůže je, že z něj na
rozdíl od seriálu prakticky nic nevytěžil.
A k tomu stylu by tu rozhodně byla ještě
jedna výtka, které si po přečtení musí všimnout asi každý z vás. Vsazování
kazetového vyprávění Hannah do vyprávění hlavního aktéra Claye je někdy nejen
neuvěřitelně rušivým elementem, ale občas dokonce až příliš zmateně poskládaným.
Kniha tak možná byla opravdu čtivá a četla se lehce, ale přibližně v půlce
už byla velice utahaná a zmatená a každá kapitola byla psána na stejný princip.
Není divu, že se z 13 reasons why stal
globální fenomén. Chápu proč. Tento příběh je zpovědí člověka, který si slova a
činy vykládal citlivěji než ostatní. Člověka, který se denně stával terčem jen
kvůli tomu, že si sám o sobě myslel, že je příliš viditelný. Aktuální téma
aktuální generace. Hannah nebyla nejoblíbenější možná opravdu z toho
důvodu, jak se chovala. Možná byla sobecká? Jo. Arogantní? Občas skutečně ano. Zahleděná
do sebe? Velice. Přecitlivělá? A byla to koneckonců přecitlivělost nebo duševní
nemoc? Měli bychom si položit otázku, na kterou nám nikdo nedá odpověď – opravdu
byla taková i předtím, než se její vlastní svět začal kousek po kousku rozpadat?
Od Třináckrát
proto jsem očekávala něco opravdu extra a to se později ukázalo jako ten
zásadní problém. Příběh není napsaný nějak do hloubky, určité problematiky,
které by stály za vysvětlení, obchází bez detailů a absolutně nedává prostor na
pochopení okolních charakterů či tomu, co je vlastně k jejich činům vedlo.
Když si to vezmeme tak trochu kolem a kolem, z 13 důvodů vidím jen jediný skutečně
pádný. Ale. Jak snadné je si říct, že byste to zvládli lépe? A o kolik těžší je
pak se do kůže takového člověka skutečně vcítit?
Děkujeme společnosti Albatros
Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat