Kráska se smrtícím hlasem
Autor: Olivka
Můj bože!
Nepřestávám se divit. Právě jsem dočetla Sirénu, dle mého názoru jednu z
nejlepších knih za hodně dlouhou dobu, a na databázi knih právě marně hledám
člověka, jehož recenze by vypovídala, že po přečtení knihy měl podobné emoce
jako já. Vidím tu pouze neuvěřitelnou spoustu kritiky. Nejsem schopná uvěřit,
že ti lidé četli tutéž knihu!
Před
osmdesáti lety Oceán zachránil Kahlen před jasnou smrtí, za to mu musí 100 let
sloužit jako siréna. Její tělo bude nesmrtelné a její hlas se stane vražedným
nástrojem. Nyní, po dvaceti letech její věrné služby, se zamiluje do kluka
jménem Akinli a on se zamiluje do ní. Do tajemné němé dívky. Kahlen je ale
jasné, že jejich vztah nemůže vydržet. Hlavně proto, že by s ní byl Akinli
neustále vystaven smrtelnému nebezpečí. Kdyby totiž vydala sebemenší hlásku,
Akinli by se sebevražedně vrhl do moře. Její hlas by ho zabil. Nakonec ho ale
málem zabije její mlčení…
Často
slýchávám srovnání Sirény s velmi oblíbenou Selekcí. Přestože jsou obě
knihy z pera stejné autorky, já bych se mu radši vyhnula. A to z více
důvodů. Zaprvé už jen proto, že každá z těchto knih je úplně jiná. Mají
sice stejného autora a podobný žánr, ale svou dějovou linkou jsou zcela
odlišné. U Selekce by klidně někdo mohl říct, že byla tak trochu prvoplánová,
hodně přeslazená a vlastně se tam nic moc nedělo. U Sirény byla dějová linka o dost napínavější.
Sice to taky nebyla žádná „akčňárna“, ale ve srovnání se Selekcí se děj hýbal
daleko více.
Rovněž byla Siréna
daleko lépe rozpracovaná po emoční stránce. Řádky nebyly jen plné lásky a
milostného vzdychání, naopak Kiera Cass do knihy zakomponovala to, co Kahlen
zažívala při zpěvu Sirén, výčitky svědomí z toho, že svým hlasem zabíjí
lidi. Trpěla víc a víc s každou potopenou lodí, s každým utopeným člověkem a
soucítila s každou rodinou, kterou svým hlasem připravila o děti, sourozence,
rodiče... Za těch osmdesát let služby oceánu si vůbec nezvykla. Naopak trpěla
čím dál víc. Připadala si jako zrůda, ne jako člověk. Všechny tyto pocity Kiera dokonale vystihla a
díky tomu jsem se do děje neuvěřitelně vžila.
Kniha byla hodně
dojemná a k happyendu jsme nedošli tak jednoduše. Já osobně jsem měla ke konci knihy slzy v
očích. Bohužel vám nemohu povědět proč, musela bych spoilerovat (a rozhodně vás
o tento čtenářský zážitek nechci ochudit).
Kdybych to měla
shrnout, tak ze srovnání se Selekcí by asi jako vítěz nevzešla (ovšem není se
čemu divit, Selekce je mezi knihami prostě absolutní king), ale určitě to byla
jedna z nejlepších knih, co jsem četla za hodně dlouhou dobu, a nepamatuji si,
kdy mě nějaká kniha dohnala až k slzám. Takže ji určitě doporučuji všem a
zejména vám, fanouškům Kiery Cass. Mě Sirény rozhodně nezklamaly.
A Vás?
Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí
recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat