19/04/2017

SIRÉNA

Kráska se smrtícím hlasem
Autor: Olivka

Můj bože! Nepřestávám se divit. Právě jsem dočetla Sirénu, dle mého názoru jednu z nejlepších knih za hodně dlouhou dobu, a na databázi knih právě marně hledám člověka, jehož recenze by vypovídala, že po přečtení knihy měl podobné emoce jako já. Vidím tu pouze neuvěřitelnou spoustu kritiky. Nejsem schopná uvěřit, že ti lidé četli tutéž knihu!


Před osmdesáti lety Oceán zachránil Kahlen před jasnou smrtí, za to mu musí 100 let sloužit jako siréna. Její tělo bude nesmrtelné a její hlas se stane vražedným nástrojem. Nyní, po dvaceti letech její věrné služby, se zamiluje do kluka jménem Akinli a on se zamiluje do ní. Do tajemné němé dívky. Kahlen je ale jasné, že jejich vztah nemůže vydržet. Hlavně proto, že by s ní byl Akinli neustále vystaven smrtelnému nebezpečí. Kdyby totiž vydala sebemenší hlásku, Akinli by se sebevražedně vrhl do moře. Její hlas by ho zabil. Nakonec ho ale málem zabije její mlčení…

Často slýchávám srovnání Sirény s velmi oblíbenou Selekcí. Přestože jsou obě knihy z pera stejné autorky, já bych se mu radši vyhnula. A to z více důvodů. Zaprvé už jen proto, že každá z těchto knih je úplně jiná. Mají sice stejného autora a podobný žánr, ale svou dějovou linkou jsou zcela odlišné. U Selekce by klidně někdo mohl říct, že byla tak trochu prvoplánová, hodně přeslazená a vlastně se tam nic moc nedělo.  U Sirény byla dějová linka o dost napínavější. Sice to taky nebyla žádná „akčňárna“, ale ve srovnání se Selekcí se děj hýbal daleko více.

Rovněž byla Siréna daleko lépe rozpracovaná po emoční stránce. Řádky nebyly jen plné lásky a milostného vzdychání, naopak Kiera Cass do knihy zakomponovala to, co Kahlen zažívala při zpěvu Sirén, výčitky svědomí z toho, že svým hlasem zabíjí lidi. Trpěla víc a víc s každou potopenou lodí, s každým utopeným člověkem a soucítila s každou rodinou, kterou svým hlasem připravila o děti, sourozence, rodiče... Za těch osmdesát let služby oceánu si vůbec nezvykla. Naopak trpěla čím dál víc. Připadala si jako zrůda, ne jako člověk.  Všechny tyto pocity Kiera dokonale vystihla a díky tomu jsem se do děje neuvěřitelně vžila.

Kniha byla hodně dojemná a k happyendu jsme nedošli tak jednoduše.  Já osobně jsem měla ke konci knihy slzy v očích. Bohužel vám nemohu povědět proč, musela bych spoilerovat (a rozhodně vás o tento čtenářský zážitek nechci ochudit).

Kdybych to měla shrnout, tak ze srovnání se Selekcí by asi jako vítěz nevzešla (ovšem není se čemu divit, Selekce je mezi knihami prostě absolutní king), ale určitě to byla jedna z nejlepších knih, co jsem četla za hodně dlouhou dobu, a nepamatuji si, kdy mě nějaká kniha dohnala až k slzám. Takže ji určitě doporučuji všem a zejména vám, fanouškům Kiery Cass. Mě Sirény rozhodně nezklamaly.
A Vás?



Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře

Okomentovat

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm