Zrůdičky,
velký i maličký
Autor:
Baru
„Kruté,
syrové a podmanivé. Originálně zpracovaný příběh. Plný počet hvězdiček.
Překvapivý konec. Nejlepší kniha roku.“ Ehm, ne.
Vítejte ve Verity,
městě rozděleném na dvě znepřátelené strany, kde nikdo není v bezpečí. Ve
stínech a rozích tu na Vás v podvečerních hodinách číhají monstra a
stvůry, která se zrodila z násilí. Zatímco severnímu městu poskytuje
vidinu bezpečí Callum Harker, který si svou moc drží pevně pod kontrolou, jižan
Henry Flynn se k boji proti stvůrám stále staví čelem i přes ztráty ve
svých řadách. Kate Harkerová chce být stejně nemilosrdná jako její otec. August
Flynn nechce být stvůra. A jejich město se rozpadá.
Divoká píseň začíná
prostřednictvím perspektivy Kate. Ocitáme se při požáru kaple pobožného
internátu Svaté Anežky. Kate ji zapálila úmyslně. Ne snad proto, že by byla
blázen, ale z toho důvodu, aby si jí její otec konečně začal všímat. Chce
se totiž vrátit. Vrátit do města násilí, ve kterém vyrůstala.
Zatímco Kate
vesele šermuje zapalovačem, na opačné straně Verity, v jižní části města,
chce být August Flynn svým rodičům nápomocný v boji proti násilí.
A hádejte co.
Oběma se to povede. A tak se spolu setkávají na pozemku Coltonovy akademie,
August jako nestvůří stalker s cílem motat se kolem Kate, ta zas jako
celebrita, jejíž otec se přiživuje na lidském strachu. Povedená dvojice.
Čekala jsem
krutý, syrový, mrazivě přebitý příběh. Čekala jsem opravdovou spoustu akce,
bojů popsaných do nejkrutějších detailů, fakta toho, jak to ve světě Verity
vlastně vypadá a co jí vlastně předcházelo. Místo toho mi byli předloženi dva puberťáci,
kteří utíkají… Před čím vlastně? A z jakého násilí se ty nestvůry zrodily?
Kdo všechno v tomhle příběhu figuruje podstatnou rolí? A proč je mi hlavní
hrdinka tak strašně protivná? Nebudu to zase přehánět, na některé otázky jsem
své odpovědi skutečně dostala. Ale na některé detaily, které by byly dle mého
názoru dost důležité, autorka nebrala zřetel.
Ano,
z Divoké písně jsem byla dosti zklamaná.
Naštěstí má kniha
spoustu obrovských plusů. Tak například, koukněte se na ten nápad. Četli jste
někdy něco podobného? Tak propracovaného? Já asi ne. Tenhle příběh má obrovský
potenciál, stejně jako poslední stránka. Navíc, panebože, ty básničky! Úžasné! A
co teprve ty skvělé reálné myšlenky! Ale dohromady to jako příběh prostě
nefungovalo.
Dokážu si
představit spoustu lidí, kteří tuhle knihu budou považovat za jednu
z nejlepších v žánru. Vlastně to chápu. Divoká píseň je skvělým
prototypem dystopie nabitou fantastickými prvky. Pokud ale váš zájem o tento
žánr již trochu opadá, pusťte se raději do něčeho jiného. Divoká píseň, přese
všechny své plusy, nebude to pravé ořechové.
Děkujeme
společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat