… kniha z půdy
Autor: Petr
Na úvod bych měl asi podotknout, že nejsem příliš vášnivý
čtenář. Ovšem podlehl jsem tlaku okolí, kdy se na mě ze všech stran valí hastagy
ze sociálních sítí mých přátel #copravectu #dnesctu #tipnaknihu #knihomol
#bookstagram. Proto jsem se rozhodl, že i já chci být IN, vylezl jsem tedy na
půdu, prohlédl si sbírku knih z mládí rodičů a vybral si Vlčáka
Kazana/Bárího, syna Kazanova.
Na první pohled mi kniha ve značně poškozeném obalu
z osmdesátých let nepřišla dvakrát přitažlivá, a jelikož ležela na půdě,
získala si i osobitou vůni. S prvním odstavcem jsem přemýšlel, jestli má
cenu číst dál, nepřesvědčilo mě ani následujících pět stránek. Od druhé
kapitoly to však začalo být celkem zajímavé, Kazan, pes křížený s vlkem,
se konečně pořádně zapojil do děje a už to lítalo, krev sem, krev tam, tu byla
pryč ruka nebo palec, a i když nejsem příznivec velkého násilí, tak mě tato
část ohromně zaujala. Podobně jako ilustrace knihy, je i text propracovaný do
detailu, v některých částech ale značně chaotický. Nevím, zda se autor
inspiroval svoou přítelkyní, ale v celé knize jde cítit vliv něžného
pohlaví jménem Šedka, což je také jedna z hlavních ,,postav´´. Celý děj byl
zromantizován a v některých částech jsem měl pocit, že už se snad nejedná
ani o vlky, ale o lidi. Prokousával jsem se každou stránkou - rozumějte, čtení
pro mne vždy bylo jistou formou utrpení - do této knihy jsem se ale vcelku vžil,
a tak jsem své vnitřní volání, abych tu knihu zahodil, ignoroval.
S každou stránkou jsem se blížil ke konci, příběh se pro mě stával čím dál více atraktivní a pak došlo ke skoku, první část jsem měl za sebou. ,,To má být jako konec??´´ Z mého pohledu nebyla první část ani zdaleka ukončená tak, jak bych čekal u knih s touto tématikou. Ano, chtěl bych poděkovat tomu, kdo se podílel na konci první části, protože zadupal moji naději na pořádné finále hluboko do země.
Přede mnou byla nyní druhá část ,, Barí, syn Kazanův.´´ Začalo
to pozvolna jako na úplném začátku knihy, což by mělo značit klid před bouří,
proto jsem byl nadšen. Těšil jsem se na další ponoření se do děje a správnou
akci. Bouře se mi ale vyhnula obrovským obloukem a moje nadšení kleslo pod bod
mrazu. ,,Jako už bych něco podobného četl?!´´ Příběh jako by byl zkopírován
z první části. Až pozoruhodná podobnost textu s výjimkou jmen mě
zaujala více než samotný děj a ilustrace, přece jen tu ale nějaké rozdíly byly,
ovšem až na konci. Náš vlk Barí se nedopustil stejných chyb jako jeho
předchůdce, takže finále bylo jiné, avšak pro mne ne moc zajímavé.
Myslím si, že kniha své dobové kvalitě odpovídá, a pokud máte
rádi knihy se žhavým začátkem a zdlouhavým, nudným koncem, je to, to pravé pro
vás. Nebude vám zde chybět akce ani dobrodružství, jež však ke konci knihy
utichá. Pokud však od knihy očekáváte grandiózní finále (jako já) a stane se
vám (jako mně), že ji najde ve skříni, na půdě nebo jen tak pod postelí, radši
ji tam nechte ležet.
Žádné komentáře
Okomentovat