Když
hlavní hrdinka trpí sociální fobií…
Autor: Baru
Jí
proteinové tyčinky, protože se bojí zeptat na cestu do jídelny. Schovává se
před svou spolubydlící, protože si myslí, že ji nemá ráda. A navíc ji teď
odkoplo její dvojče, Wren.
Hlavní
hrdinka Cath je jistý typ člověka trpící takzvanou sociální fobií, na níž odborný
lékařský dohled neúčinkuje… Dělám si srandu. Cath není duševně chorá. Je to
zkrátka člověk. Člověk, jehož myšlenky směřují jinam, než by měly, jehož
představivost nezná meze, jenž má naprosto nulovou schopnost vůbec s lidmi
promluvit. Tichý introvert zapálený do světa Simona Snowa. A na tom by nebylo
nic špatného, pokud by její sebevědomí nekleslo k takovému bodu mrazu, aby
nebyla schopná přijít na přednášku, protože se nepohodla s profesorkou. To
už je vážně docela šílené.
A
pak tu je Wren, o které by si každý měl udělat vlastní obrázek sám. Její dvojče
jí zdaleka není tak podobné, jak si všichni myslí.
Potom
tu byla Reagan. Skvělá holka, musím říct. Moc se mi líbilo, jak s Cath
komunikovala. Nenásilně, otevřeně, dokonce vřele. A umí držet jazyk za zuby.
Takže Cath byla opravdu skvělou kamarádkou, to se rozumí.
A
Levi. Nejprve jsem si myslela, že je to takový ten typ načechraného frajírka,
ale mýlila jsem se. Levi je opravdu moc hodný. A rozkošný, i když, jak vypadá,
se asi nikdy nedozvím. Ale mně stačí pouze ta zmínka o jeho blonďatém chmýří... Je skvělý!
Fangirl,
stejně jako Eleanor a Park, nechyběl skvělý děj, ale ta čtivost… Ta chvilkami
opravdu pokulhávala. Některé pasáže na mě působily nepromyšleně… Zkrátka se
přiznávám - povídky o Simonu Snowovi mě opravdu nebavily. Nebylo to doslova tak,
že bych se nudila. Postrádalo to jen jakousi dravost, trochu zapálení. Škoda,
tak málo této knize stačilo k dokonalosti.
Každopádně
by si ji do rukou neměl vzít nikdo, kdo touží po nějaké akci, nadpřirozených
bytostech a tak podobně. Není to akčňák a není to ani fantasy. Je to prostě
příběh dospívající introvertky, příběh o jejích problémech, myšlenkách a o tom,
jak se zamiluje. No, a pak se tam taky možná objevil i nějaký ten bílý králík
s tesáky a rudýma očima…
Kdyby
se mě teď někdo zeptal na mé pocity po dočtení, možná bych jen tak nadhodila,
že jsem mírně zklamaná. Od Rainbow Rowell jsem prostě čekala víc. Možná to je
Eleanor a Parkem, kteří u mě stále vyhrávají na plné čáře. Dost mě to zamrzelo,
když jsem si uvědomila, že Fangirl za nimi trošku pokulhává. To ale nic nemění
na tom, že tahle knížka rozhodně stála za přečtení. Děkuji ti, Cath, děkuji i
tobě, Levi, díky taky vám, Reagan a Wren. Díky za skvěle strávené chvíle
s Vámi.
Žádné komentáře
Okomentovat