O
třináct let dříve….
Autor: Baru
Zemi spálily sluneční erupce. Světem se začaly valit vlny
tsunami. A pak přišlo ještě něco zdaleka horšího, něco, co vás spolehlivě
dokáže připravit o rozum. Něco rychle se šířící a naprosto smrtící. Z boje
o záchranu se rázem stává boj o přežití. Vítejte v pekle. V pekle na
zemi.
Od této knihy jsem
měla velká očekávání, ale zároveň jsem se ve skrytu duše obávala, aby nebyla až
příliš veliká. Přesto jsem se do knihy pustila s hltavým nadšením a následně
zjistila, že je to něco mnohem, mnohem lepšího, než v co jsem byla s to
doufat.
„Obličej jí zářil šílenstvím. Otočil
se, aby utekl, ale bylo příliš pozdě. Její tělo mu narazilo do ramen a oba
spadli na zem.“
James Dashner nikdy nezklame a budu vám to tvrdit stále a
stále. Dějová linka možná občas trochu zakolísá, ale jeho schopnost udržet si
vaši pozornost nikoli. Je potřeba všímat si každých detailů a maličkostí,
protože v tomhle příběhu na vaše myšlenkové pochody nikdo čekat nebude.
Tady se jde z akce do akce až k definitivnímu rozuzlení. A snad ani
nemusím říkat, že dashnerovsky osobitý styl zkrátka nemůžete přehlédnout.
Zatímco v Labyrintu jsem hlavní postavy nemohla patřičně
skousnout, tady mi byly s každou stránkou stále sympatičtější. Mark byl
rozvážný, avšak trochu naivní klaďas, který působil opravdu milým dojmem. Trina
zase hýřila zbrklostí a nevídanou vyzrálostí. Oba sice rozhodně nepatří mezi
charaktery, jež byste si zamilovali na první pohled, ale postupem času
v nich stoprocentně najdete zalíbení a budete s napětím prožívat každý
jejich krok. Avšak nebyl to ani Mark, ani Trina, nýbrž Alec, který mě oslovil
hned při první zmínce o něm. Starý bručoun se znamenitě ujímal iniciativy a
dokázal odlehčit mnoho pekelných situací.
Jestli si stále lámete
hlavou nad otázkami původní trilogie, v téhle knize se k vám dostane
spousta odpovědí, za které budete nesmírně vděční. Anebo taky ne, protože to by
nebyl Dashner, kdyby si některé věci nenechal pro sebe.
„Jejich smích přeťal podivný zvuk.
Něco, co Mark neslyšel víc než rok a nečekal, že to vůbec ještě někdy uslyší.
Zvuk motorů na obloze.“
Co se téhle knize rozhodně nedá upřít, je čtivost a napětí. Pokud
tedy patříte mezi skalní fanoušky Labyrintu jako já, pak mi věřte, že Rozkaz
zabít by Vám stoprocentně neměl uniknout. Jeho čtení rozhodně neodkládejte (a své
pochyby naopak odložte). No, a pokud o téhle sérii nemáte ani ponětí, urychleně
vám doporučuji s touto knihou začít. Rozkaz zabít za váš čas rozhodně
stojí.
Děkujeme nakladatelství YOLI za poskytnutí recenzního
výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat