Myslet?
A pod sněhem?
Autor: Baru
Jestli si jedináčci myslí, že mít sourozence je
fajn, tak je vždycky lepší, když jim hned zavčasu připomenete, že i taková
pěkná sourozenecká idylka se brzy může změnit v rivalitu a pláč. A svoje o
tom ví i tři dospělé ženské, které, i když už mají pubertu dávno za sebou,
stále mezi sebou nenachází klid a mír.
Blanka patří mezi takové ty kvočny domácí,
posedlé dětskými pitíčky a podepsanými domácími úkoly. Olga je jí hodně podobná
– také chce pro své dítě jen to nejlepší, avšak – docela odlišným způsobem. A
Kristýna, to je zkrátka pubertální snílek, kterému pomalu a jistě dochází, že ku
své budoucnosti nevykročil tou správnou nohou. Ale všechny mají něco společné –
milované rodiče, jejichž návštěva za tu hroznou cestu prostě stojí. A tak se
vydávají na cestu – Blanka se dvěma dcerami na pokraji puberty a šíleným
buldokem, Olina s rozmazleným synáčkem a prací, Kristýna s kocovinou
a mnoha nedořešenými problémy. No a jak tohle může dopadnout…
Na celé knize se mi nejvíce líbilo to, že autorka
dokázala vystihnout pocity jednotlivých postav tak reálně a bez přetvářky, až
já sama jsem se stala jakýmsi komparzem ve scénáři. Mnohdy jsem měla chuť do
děje vstoupit a některou z postav praštit nebo ji naopak začít obhajovat.
Sama kniha byla také napsána opravdu zajímavým stylem bez přímé řeči, což jí
sice dodalo trošku nudný nádech, avšak pěkné prostředí pro lidské oko. Četla se
mi opravdu hodně, hodně dobře.
Jednotlivé postavy jsem vám už z mého
pohledu ve zkratce vylíčila výš, avšak jedno je ještě nutno podotknout – ke
každé z postav jsem si vytvořila určitý vztah a při čtení mě některé
myšlenky ovlivnily natolik, že jsem dokonce na chvilku zauvažovala, že když do
té Prahy přeci jen pojedu, třeba tam tu Olinu v té kavárně najdu a všechno
jí to vysvětlím. Neskutečné.
Obálka je moc pěkná, jednoduchá. Host si
s ní vyhrál opravdu krásně, je vidět, že jim na prezentaci knihy opravdu
záleží. A ta kombinace červené a modré… Ta lahodila mým očím nejvíc.
Petru Soukupovou moc neznám, řadím ji spíš do
šuplíčku „autor s českým jménem… Takže asi Čech?“, nemohu tedy nijak
zvlášť posoudit, zda byla tahle kniha v jejím repertoáru standardem, či
nikoliv. Každopádně si myslím, že i v zahraničí by mohla mít solidní
úspěch. Je to kniha, která sice postrádá hluboké myšlenky, avšak jednu
důležitou ve svých stránkách přeci jen schovanou má. Paní Soukupová, díky za
ni.
Žádné komentáře
Okomentovat